FAMÓZNÍ SETKÁNÍ ITALSKÝCH OHAŘŮ 2018

1. – 3. 6. 2018
DSC_6328
Rok utekl jako voda a další sjezd Italských ohařů a Spinonů byl tu!

 

DSC_6023
Náš styčný bod, ze kterého jsme vyráželi do vzdáleného okolí, byl opět v kempu, tentokrát jménem Česká brána ve Staré Olešce. Ta je u Nové Olešky. Pokud neznáte, tak je poblíž i Huntířov. Také nic? Tak Brložec by někomu mohl něco říkat. A jestli ani ten ne, tak Ludvíkovice už určitě znát musíte. Nebo snad ne? Tak je také blízko Děčín.

 

DSC_6507
Kromě Itálků a Spinonů jsme s sebou měli i další plemena, takže po šluknovských lesích a loukách pobíhala hodně pestrá a veselá partička.

 

DSC_6385
Vládla naprostá symbióza všech zúčastněných organismů a žádný ze psů ani lidí se nepral a mírumilovně se s každým kamarádil.

 

DSC_6147
Ty dva a půl dne skoro nestačily na nadupaný program, který jsme měli.

 

DSC_6321
Cvičení, výlety, návštěvy restaurací, procházky…prostě samé zábavné činnosti v nádherném prostředí!

 

DSC_6140
Když jsme opékali v sobotu večer buřty na zahradě dvou účastníků srazu a den už se přehoupl v noc, najednou se v kouři, který stoupal k mrakům, zjevil Dominik Hašek. Ten sportovec. Kamarád našich hostitelů.
To byl opravdu vtipný a překvapivý moment.

 

DSC_6391
Také jsme podnikli výpravu na Pravčickou bránu.

 

DSC_6398
Byly tam celkem hezké výhledy a skalní útvar, který měl uprostřed vymletou díru.

 

DSC_6218
Legrace ovšem byla ta, že na Václavském náměstí je oproti tomuto přírodnímu úkazu hrstka lidí.

 

DSC_6243
Celou cestu k bráně jsme šli v zástupu jako kačeři a kačenky (a to jsme s sebou ještě měli ty pejsky a fenečky).
Míjeli jsme různé lidi všemožných národností, nejvíce ale německé důchodce a mladé japonce.
Být často v kolektivu ale hygienici doporučují, takže to byla vlastně výhra, potkat se s tolika lidmi.

 

DSC_6347
Psí fotku na nejvyšší vyhlídce jsem ale samozřejmě musela mít a taky že měla!

 

DSC_6553
Byl to dokonalý víkend a doufám, že se z těchto setkání stane tradice a já tu za rok v červnu budu psát další report ze sjezdu.

 

* SIMONOVA PRVNÍ PĚTILETKA *

13. 5. 2018
DSC_3628
V těchto dnech slaví můj věrný přítel, soudruh Simon, své významné životní jubileum.
Protože má podnik ve kterém pracuji družbu s JZD Slušovice, dostala jsem pro něj velkou hovězí kýtu. (Byla jsem ráda, že nemusím stát frontu na maso).
Hovězí jsem zamrazila na horší časy, (kdybychom se museli s plynovými maskami ukrýt v bunkru, v případě příjezdu imperialistických Američanů) a kost jsem dala Simonovi ke hlodání.

 

DSC_5949
Na podnikovém aktivu byl dokonce vznesen návrh, že by měl být Simon na týden vyvěšen na nástěnce cti před vstupem do naší továrny, protože měli ještě všichni v živé paměti, jak zneškodnil diverzanta, který se vloupal do výrobní haly a chtěl odcizit matky do rozhlasových přijímačů Tesla, které v podniku vyrábíme. Příslušník VB, který záškodníka vyšetřoval zjistil, že je onen poberta chtěl následně prodat ve výkupu sběrných surovin.
Tímto hrdinským činem Simon předčil kdejakého vlčáka pracujícího u pohraniční stráže.
Návrh jsem ale skromně odmítla s tím, že na nástěnce cti by měli býti pověšeni jinší soudruzi a soudružky, kteří se spíše zasloužili o rozkvět státu. Například soustružnice Pivoňková, která na výročí VŘSR vyfrézovala dětem z mateřinky držáčky na Pribiňáčky a která byla právě na tomto aktivu jednomyslně zvolena předsedkyní odborů.
(Druhým z kandidátů na předsedu byl doktor Hlušička, podnikový právník, ale myslím si že je dobře, že byla zvolena soudružka Pivoňková, z našich dělnických řad. Nevím, ale k té “inteligenci” nemám přílišnou důvěru).

 

DSC_3065
Simonovi k jeho velkému dni chtěli popřát i významní soudruzi, což nešlo odmítnout a jako svazačka jsem měla slzičky v očích, když za zvuku budovatelských písní všichni Simonovi k narozeninám gratulovali.
Hlavním hřebem programu bylo udělení Leninova řádu. Byl Símovi zapíchnut přímo do kožíšku. Pravda, trošku zakvíknul, ale byla to pro něj taková pocta, že to rád vydržel. Viděla jsem na něm, jak je hrdý.
Na slavnost přišli i zástupci Národního výboru a spolustraníci s chlebíčky a vůbec, bylo to velmi povedené odpoledne.

 

p201505090168201-554de35cf253b
Ještě nás ale čekala večerní rodinná oslava.
Před ní jsem se ovšem musela stavit u holiče, nechat si udělat trvalou, abych večer dobře vypadala. Pak jsem ještě zaběhla na OPBH, aby už nám konečně po půl roce poslali instalatéra a ještě jsem musela rychle vyměnit koruny za bony, protože jsem chtěla oslaveci koupit v Tuzexu kus moc krásné tesilové látky, abych mu pak po večerech u seriálu spíchla nový povlak na polštář.
Když jsem potom vbíhala do našeho baráku, odchytl mě ještě domovní důvěrník s tím, že je v sobotu akce Z a budou se natírat lavičky. Ihned jsem nadšeně přikývla, protože takovéto dělbě práce fandím. Velmi ráda nezištně pomůžu, abychom to tu měli všichni krásné.

 

DSC_5975
Vůbec ráda vzpomínám na to, když jsem minulé léto na žňové brigádě pomáhala jako řidička kombajnu našim zemědělcům, aby tu bitvu o zrno úspěšně vybojovali. Protože když si lidé pomáhají, je to krásné.
Samozřejmě že ani soudruzi Simon s Delfínem nezaháleli. Pobíhali za mým kombajnem a sbírali do tlamiček poslední klásky, které už ten velkolepý stroj, vyrobený bratry Sověty, nepobral. Aby opravdu žádné zrno nepřišlo nazmar.
Den končil a zapadající slunce dělalo psíkům nad hlavami svatozáře (I když samozřejmě Bůh neexistuje).
Ano, jsou to krásné vzpomínky. (A leckteré momenty mám zachycené na diapozitivech, protože jsem s sebou měla svojí Prakticu).

 

DSC_1321
Ale to už jsem opravdu velmi odbočila a musím to opět stočit od minulého léta k letošnímu jaru, k oslavě Simonových narozenin.
Jedlo se to hovězí maso z mrazáku, protože dort, pomeranče ani banány jsem nesehnala. Hráli jsme Človeče nezlob se, Pexeso a radovali jsme se, že je pět let na světě tenhle skvělý pes. Pes Simon.

 

DSC_6009.
Na tomhle světe, v této krásné zemi. A já jsem ráda, že zde můžu tvořit a pracovat, protože všichni společně dokážeme mnoho.
Neboť v naší vlasti může i ten (ne)obyčejný pes běžet vstříc světlým zítřkům.
Tak čest práci!

 

DSC_5229

* KLUCI V KVĚTNU *

6. 5. 2018
DSC_5580
Zase jsem jednou vzala do pacek aparátek.

 

DSC_5584
Skvostné, právě probíhající letní počasí teď na jaře mě k tomu prostě vyprovokovalo.

 

DSC_5616
(Mimoto fotografování, to je vášeň!)

 

DSC_5640
Schválně jsem vyrazila na lov snímků v podvečer, kdy už se sluníčko chystalo na kutě a mělo barvu dooranžova.

 

DSC_5283
Navíc vzduchem létala taková ta chmíříčka a Chrousti, se zlatě zářícími chloupky u krovek.

 

DSC_5443
Fotky jsou proto mňamózně kýčovité a mají tu správnou atmošku, ke které navíc přispívalo, na fotky bohužel nepřenositelné, šustění křidélek těch létajících brouků.

 

DSC_5697
Fotit jsme vyrazili na Stodůlky, protože už jsem to tam měla delší dobu vyčíhlé jako moc hezkou lokalitu.

 

DSC_5563
A protože mě ti Chrousti vážně hodně zaujali, přikládám dva recepty na (pravděpodobně) výborné polévky:
První je Francouzská chroustová polévka:
Na rozpuštěném másle usmažte 454 g chroustů (bez křídel a nožiček), poté je zavařte do kuřecího vývaru, přidejte telecí jatýrka a podávejte k topince s pažitkou.

 

DSC_5160
Nebo vyzkoušejte Českou chroustovou polévku (rozpis je pro šest osob):
1/4 kg chroustů  ve studené vodě omytých vhoďte do horké vody (asi také bez křídel a nožiček), přidejte kořenovou zeleninu, kmín, trochu soli a nechte v ní zpěnit jemně nasekanou zelenou petržel. Vodu z chroustů sceďte, zalijte jí připravenou zásmažkou a nechte chvíli povařiti. Pak zakvedlejte do polévky 2 žloutky a 6 lžíc husté smetany.
A aby ani milovníci sladkého nepřišli zkrátka, tak taková rychlovka:
10 minut vařené chrousty pokapané citronovou šťávou podávejte na čerstvě usmažených palačinkách.

 

DSC_5498
Proto kdo by měl chuť na nějakou chroustí specialitku, ať vyrazí do Stodůlek.

 

* SVEDENÝ DELFÍN *

29. 4. 2018
Oči
Nou, Delfína mi neodloudila nějaká výmaří slečinka. Ani nebyl sveden na nesprávnou cestu, na cestu drog.

 

Vracejí se uhnaní po sledování zajíce
Ale ty základkové vtípky bych si mohla nechat a spíš se vrhnu rovnou na věc.

 

DSC_2767
Delfín se zúčastnil Jarního svodu loveckých psů, aby byl zhodnocen jeho exteriér. Prošel bezvadně (pouze s hodnocením kolonky povaha: klidná, bych si dovolila nesouhlasit a frkla bych mu tam povaha: hyper, mega, ultra temperamentní).
Na svod jsme se rozjeli do Mělníka, kde ho pořádal místní OMS. A tedy zázemí mají luxusní. Jejich hájovna by se dala nazvat vilou a ten anglický trávníček před budovou byl heboučce zelený a na milimetr přesně střižený.

 

DSC_3777
Protože svod je rychlovka, hotová co by dup, měli jsme před sebou ještě celý den a ten jsme prochodili zajímavým a barevným okolím Mělníka.

 

Asi myšička
Ušli jsme 42 km a já jsem doufala, když jsme pozdě večer dorazili domů, že Delfín padne do pelechu a až do rána bude spinkat jako andělíček.
Jenže. On se vyspal hodinku cestou vlakem do Prahy a doma pak skákal po gauči, po tvrdě spícím Simonovi, nosil svoje hračky na hromadu a házel mi je na hlavu, když já jsem usnula na podlaze cestou z kuchyně do koupelny.

 

* DELFÍNEK ZKOUŠKY VLOH *

21. 4. 2018
Do šeda
Tááák, konečně jsme s Delfínem vyrazili na první zkoušky a to na zkoušky vloh, kterými začínám vždy s každým svým loveckým psem.
Zkoušky pořádal OMS Praha 3. Tedy, dalo by se říci, můj domovský OMS, jelikož já jsem žižkovák (pane inženýre (Králíku), vy jste taky žižkovák?).
A skvělý bylo, že před dnem “D” probíhaly čtyři nácviky. Takže se člověk a hlavně pes seznámil s terény, kde se budou zkoušky konat a navíc se z lidí, nácviků účastnících, vytvořila skvělá parta. Tím pádem jsme se na zkouškách cítili jako na rodinném dýchánku.

 

IMG_0530
Sraz osmi statečných byl v restauraci U Kubíčků, kolem které chodíme, když jdeme oblíbenou trasu okolím Cukráku, blízko naší chalupy. Takže jsem na zkouškách byla opravdu jako doma.
Celá akce probíhala v honitbě Prahy 3, Riegrovy sady. Né, kecám. V honitbě Prahy 5 – Lipencích, v dosti náročném terénu – řepce, téměř do pasu.
Vylosovali jsme si osmičku. Osmí z osmi psů. Takže než jsme šli na to, mohli jsme ještě promýšlet taktiku, koupat se ve Vltavě (tedy Berounce, jak jsem byla poučena) (ale pro mě je každá řeka Vltavou) a s údivem pozorovat opalující se dělníky, kteří měli ale jistojistě spíše opravovat místní most.

 

Delfín na poli
A jak ten můj šedivej drak dopadl? Skvěle. Zkoušky udělal v první ceně, nos 4 a získal 207/228 bodů. (No ano, nějaký ty trojčičky byly, ale já mám i přes to velkou radost!).
A Delfí už má taky vystaven pracovní certifikát.
Tak pac a pusu a teď hrrrr na aporty!

* DELFÍNOVY PRVNÍ NAROZKY *

24. 01. 2018
DSC_4627
Tak malému usmrkánkovi už je jeden rok.

 

DSC_4758
Ať chci sebevíc, tak se tento text prostě nemůže obejít bez té obligátní věty, jak to strašně uteklo a já mám pocit, že se na Delfíně jedu v sobotu teprve poprvé podívat.

 

DSC_4877
A jaký byl ten rok s ním♥?

 

DSC_4867
No, dámy a pánové, byla to neskutečná jízda!

 

DSC_4460
Delfín je totální vichr z hor. Je to bezkonkurenčně “nejtěžší” (ale vlastně i nejtěžší bez uvozovek:) a nejnáročnější pes ze všech nejlepších přátel člověka, které jsem doposud měla.

 

DSC_4493
Je to pes, jehož výchova a vedení je pro mě vysokou školou kynologie, abych tak řekla. A často se dotýká a lehounce lechtá hranice toho, co jsem schopna zvládnout.

 

DSC_4622
Simonek, potažmo Ital, je oproti němu ten nejmírnější beránek, kterého může ovládat tříleté dítě malíčkem ruky.

 

Simonek v poklusu
Jestli je Delfín svojí akčností a elánem typickým představitelem výmarského ohaře, tak Instinkt byl asi kokršpaněl. Nebo spíš čivava.
Delfínova zvídavost a hlavně energie sahají až do nebes. Vyžaduje nekonečné procházky a pořád nějaké zaměstnání. Je neuvěřitelně odolný a neunavitelný. Je to takový Železný Zekon psí říše.
Tím jaký je, nemohl nezměnit i mě. Například. Jednoho dne kouknu v odrazu zrcadla na svoje záda a úplně se leknu! Jdu rychle listovat anatomickým atlasem a mám jasno. Na zádech mám vidět svaly. Poprvé v životě. Fakt legrace. Na zádech!

 

S kořistí
Tenhle rok nás čeká svod, výstavy a první zkoušky. Ale hlavně na nás čeká maximálně akční život. A takovej život si začínám nechávat líbit…

 

* TFP FOCENÍ *

20. 11. 2017
IMG_0882
V tomhle čarokrásném ročním období jsem se rozhodla, že vyzkouším TFP focení.

 

IMG_0859
To je vlastně barter, tedy oboustranně výhodný obchod.
Jak pro toho kdo mačká spoušť, má kvalitní aparátek i fotografické znalosti a jako objekt k focení dva neuvěřitelně nádherné psy se sametovými kožíšky a chytrými hlavičkami. A stejně tak výhodné je to pro toho, kdo ty dva neuvěřitelně nádherné psy se sametovými kožíšky a chytrými hlavičkami vlastní a při fotografování kočíruje. Protože pak má obrázky grátis.

 

IMG_0949
Skvěle jsme si to užili.
(Váleli jsme se na zemi a tak).

 

IMG_0839
A naprosto největší pozitivum z tohoto focení je to, že vznikla Simonova historicky nejroztomilejší fotka všech dob !
(Tu si snad nechám vytisknout v rozměru A0, gramáží 560 g/m3 a lesklém provedení nad postel).

 

IMG_0846
Foto: Markéta Langová

 

* POZDNÍ SBĚR *

18. 10. 2017
Vstříc sluníčku
Podzim je tak nádhernej!
Úplně vybízí, mimo jiné, ke sběru všeho, co příroda nabízí.

 

Už se blížil podvečer...
A tak člověk při rozbřesku, kdy mlžné opary zahalují výhled do krajiny a nedávají vůbec tušit, že bude slunečný den, sbírá rudé šípky, květy puškvorce a samozřejmě samorosty, které si doma vybrousí, nalakuje a vystaví vedle obývací stěny “Stáňa”.

 

DSC_4351
No a zatímco Simonek se stále někde válí,

 

DSC_3502
tak v Delfínovi podzim probudil neuvěřitelné sběračské vášně!
Na každé procházce najde minimálně čtyři naprosto různorodé předměty.
S každým si hraje, producíruje se s ním před kolemjdoucími, nosí ho nezanedbatelnou část procházky a pak tu věc zase odhodí do křoví, kde objeví úlovek nový.

 

DSC_3378
Na to co vše lidé vyhodí, koukám jako vejr a jak to, že Delf vždy něco najde, vůbec netuším.
A pak mu říkám: “ty kluku jeden ušatej, co jsi to zase kde vyštrachal?”
Namátkou, na poslední procházce to byly tyto předměty: pingpongová pálka, noha, mluvící krtek (viz. video na konci článku), zvon na čistění odpadů, dámský khaki overal, zobcová flétna a policejní čepice.

 

Jdeme hrát nohejbal
Samozřejmě nachází i mnoho předmětů, které se mi hodí do domácnosti, takže ty mu zabavím. (Například tu čepici).

 

:-P
Simon dokonce omezil válení a snaží se ve sběru nezůstat pozadu.
Ale pravda je taková, když to řeknu kulantně, že zdaleka není tak úspěšný.

 

Podzimní Simonek
Když se ke mě vítězoslavně přiřítí a s velikou hrdostí mi ukazuje například prachobyčejnou kukuřici, kterou našel u kukuřičného pole (kdyby jí našel alespoň v jabloňovém sadu) pracně zadržím posměšný úšklebek a herecky neohrabaně vzdám hold jeho sběračskému umění zvoláním: “Símo, ty seš tak strašně šikovnej pes, takhle žlutou kukuřici jsem v životě neviděla!”

 

DSC_3676
Simonek se neuvěřitelně elegantně a ladně s kukuřicí v tlamě otočí a šťastně běží obrovskou rychlostí dál.
Čumáčkem proráží pavučiny zachycené mezi stromy, plné třpytící se rosy, takže pavoukovi zcela odpadne starost, jak se přes kapičky dostat k lapeným muškám. Sám odpadne.
Ale Simon nedbá na nic. Svůj “kapitální” úlovek prostě musí ukázat celému světu.

 

DSC_3509
Tak takové jsou naše podzimní procházky.

 

 

* PRÁZDNINY & MEZINÁRODKA V MLADÉ BOLESLAVI *

12. 8. 2017
DSC_2601
Tak to bude těžký. Vybrat jenom pár fotek těch mejch nádhernejch žížaláků a nedávat sem toho moc. Aby to nedopadlo tak, jako když naše tetička přijela z Kanady a promítala nám dva tisíce fotek (krajina, krajina se stromem, krajina s keřem, krajina se dřevem, kus losa…). Až všichni usnuli.

 

DSC_2707
Já bych si tedy teď ráda dala šlofíčka. Ale nemůžu. Delfíně je totiž tak neuvěřitelně akční pes, že jsem to v životě nezažila.

 

DSC_2448
Potřebuje neskutečnou dávku pohybu. Nikdy nemá dost. Ujde desítky kilometrů, tahá obrovské klády, přeplave dvacetkát rybník a nechce z vody. Běhá z kopců nahoru a dolů, skáče jako kamikaze kamzík a válí sudy po širých loukách.

 

Mufík
Proto vymýšlím výlety, procházky a dobrodružné cesty s úkoly (např. hledej Simona).

 

King
Jsme co nejvíce času to jde na chalupě, kde je nejšťastnější. Popravdě řečeno, v bytě se mu vůbec nelíbí.

 

DSC_2840
Moje kondice, díky Delfínovi, roste do supermanovských rozměrů. Při dobíhání tramvaje nechávám ostatní daleko za sebou. A za sebou nechám dokonce i tu tramvaj, protože doběhnu tramvaj, která je před ní.

 

DSC_2742
Také jsem s Delfínkem už začala dělat agility, do kterého se vrhnul, s pro něj typickým, neuvěřitelným zápalem. A já ho nestíhám, protože je ještě rychlejší než Simon.

 

DSC_2606
Mimochodem, dlouho jsem nereferovala o Simonovi a agility. Už ho spolu děláme déle než rok a Simon je vždy na začátku hodiny v tranzu. Je to sport, který ho jediný baví více než lovecký výcvik. Tak strašně mu to jde! (Musím zařídit, aby mi ho někdo vyfotil a nebo ještě lépe natočil, jak září na parkuru).

 

DSC_2196
A poslední, o čem jsem se ještě chtěla zmínit, je srpnová mezinárodní výstava v Mladé Boleslavi. Byli přihlášeni oba kluci a s výsledkem nemůžu být nespokojena:)
Simon, od české rozhodčí Boženy Ovesné získal ve třídě šampionů: V1, CAC, CACIB a Delfínek, od polské rozhodčí Jadwigy Konkiel ve třídě dorostu: Velmi nadějný 1.

 

DSC_2914
Tak pac a pusu, my zase pádíme ven, Delfín už stojí u dveří…

 

DSC_2679
P.S: No, není jich zase tak moc. Je jich tak přiměřeně. Možná jenom o trošinku více jich je. Ale je to ještě snesitelný. Nebo jinak. Trpělivé povahy to s trochou přemáhání zvládnou prohlédnout. A kdyžtak dobrou.