PODZIMNÍ ZKOUŠKY NA JAŘE

28. 5. 2016
DSC_2567
Nastala netrpělivě i s bázní očekávaná poslední květnová sobota. Den konání podzimních zkoušek ohařů, na které byl Simonek přihlášený.
Zkoušky pořádal Klub krátkosrstých ohařů spolu s OMS Mladá Boleslav. Takže jsme nemuseli vstávat/čistit si zuby/snídat ani tak moc brzy, protože místo konání, městečko Brodce, je blízko již zmíněné Mladé Boleslavi a z Prahy je to kousek.
Pokud se dá slovo velkolepý použít pro skupinu cca šedesáti přihlášených, tak to byly velkolepé zkoušky. 36 účastníků podzimek, 15 psů přihlášených na zkoušky vloh a 10 psů na field trial.

 

DSC_2532
Samotné podzimky byly rozděleny do tří skupin a celkově do dvou podzimních zkoušek, aby se vůbec vše stihlo.
První skupinka byli, až na pár výjimek, samí kraťasové. Ve druhé skupině byli pouze maďaři a výmaráci a ve třetí byl ten zbytek – můj Ital a ostatní “exotičtí” ohaři (Dánský, Münsterlandští, Spinone a jeden Fousek). Tedy já a samí echt myslivci s věkovým průměrem sedmdesát let. Veškeré pražské slečinky byly ve skupině výmarácko-maďarské a já jsem si říkala, to je horor, s kým si budu celý den povídat?

 

DSC_2528
Nakonec bylo povídání s těmito pány dost zajímavé
Dozvěděla jsem se, že úplně nejlepší maso je z nutrie, protože má málo vláken a dříve se podávalo pacientům v nemocnicích. Nejlepší jsou z něj prý klobásy. Další pán vyprávěl, jak našel v lese mrtvolu ženy, která se tam přišla otrávit. V tašce měla úhledně narovnaných deset balíčků Algeny.
Ale to už jsou historky vyprávěné na poli, mezi čekáním na jednotlivé disciplíny a já jsem úplně přeskočila to, že jsme si nejdříve vylosovali čísla (měli jsme se Simonem číslo 30) a na to pole se rozjeli.

 

DSC_2741
Pozdně květnové počasí nezklamalo a sluníčko svítilo o sto šest. A na poli beze stínu bylo jako na poušti. Simonovi, italskému mládenci, ale nečinilo takové počasí žádný problém.
Při hledání na poli i při společném honu mu pražící slunce ožehlo choutky na to, rozběhnout se do moc velké dálky a sluneční paprsky ho udržovaly v ideální vzdálenosti od mě. Krásně hledal, skvěle reagoval na píšťalku a odnesl si tak z pole samé čtyřky, kromě dvou trojek z vystavování a postupování, jelikož nenarazil na žádnou zvěř. (Do prázdného políčka v kolonce “nos” mu pak byla čtyřka napsána za neomylné nalezení ztracené).

 

DSC_2491
No a pak už byly na řadě aporty v různé podobě s pernatou a srstnatou. Simon byl ve svém živlu. Strašně ho to bavilo a zvěř nosil o sto šest. Jenom předsednutí se zvěří jaksi nebylo úplně brilantní. Ještě u aportu na viděnou to šlo. Ale u dohledávek, vleček a u kačenky se vždycky jednou otočil kolem své osy (což na výcviku nedělal), než si sednul. Takže za tyto disciplíny dostal trojky a já budu muset pro příště zapracovat na odstranění tohoto nešvaru.

 

DSC_2541 
A Simonovo celkové skóre? Dokončil zkoušky v první ceně s celkovým počtem 268/300 bodů a skončil na šestém místě z celkem šestnácti ohařů.
Simoušek jeden celkem dost šikovnej. :-P

 

* SIMON MÁ TŘETÍ NAROZKY A JE ŠAMPIONEM KRÁSY ČR *

13. 5. 2016
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Fííííha, toto letí. Právě dnes jsou Simonkovi tři roky. Zlatý věk.

 

DSC_2069
Ovšem vyvstal problém, jakými dárky Simona podarovat.
Největší dar je zdraví. To říká každý.
Tak jsem se Simem zašla k veterináři na očkování. A když má ty třetí narozeniny, plácla jsem se přes kapsu a nechala jsem ho naočkovat i proti vzteklině.

 

_DSC0479
A protože více než jeden dárek rozhodně potěší dárky dva, dostal Simon ještě diplom, který potvrzuje, že je šampionem krásy ČR.

 

Sim Šampion krásy ČR
Myslím si, že měl chlapec z dárků obrovskou radost.
On to tedy nahlas neřekne. Ale to, jak měl ve svůj narozeninový den pořád rozesmátý obličej jasně dokazovalo, že jsem se mu dárky přesně trefila do vkusu.
Tak všechno nejlepší, puso! :-***

 

_DSC0630

* MVP PRAHA *

30. 4. 2016
DSC_1998
Po delší době jsme v sobotu vyrazili na psí výstavu. Pražskou, mezinárodní, na výstaviště do Letňan.

 

DSC_1863
Italy (mimo jiné) posuzoval chorvatský rozhodčí Boris Špoljarić a Simon od něj dostal takovýto posudek:
“Tříletý pes, správný skus, pěkná hlava, výborná horní a spodní linie, dobré úhlení, prostorný pohyb”
a zadal mu známku V1 a tituly: CAC, CACIB a nakonec BOB, když Síma porazil bílooranžovou fenku. (I když tedy to není zrovna gentlemanské, takto se zachovat k něžnějšímu pohlaví).

 

DSC_2071
Ziskem titulu CAC Simon navíc splnil poslední podmínku k udělení šampiona krásy ČR.

 

DSC_2115
V závěrečkách už Simon nezazářil, ale hezky běhal, trpělivě stál v postoji, takže já jsem byla naprosto spokojená.
Aby si Simon spravil chuť z dnešního výstavního dne, pro něj neuvěřitelně nudně stráveného, šli jsme ještě k večeru s Luckou na dvě hodiny na pole a tam se brakoušek dokonale vyřádil.
A pak už jsme spěchali domů, za Instem, proběhnout se ještě společně po parku a tím byl tento ryze kynologický den završen.

* VELIKONOCE *

28. 3. 2016
DSC_1610
KONEČNĚ jsme se dočkali jara! Jupíjej !!! Zářící slunce, to je něco tak nádherného. Jeho hřejivé a šimravé paprsky dělají s člověkem i psem po zimě divy. Viď, Inste?

 

DSC_1539
Velikonoce se skvěle vydařily a ten den volna navíc za ukřižování Krista – to je prostě sen. ***

 

DSC_1717
Podzimky se kvapem blíží a tak se Símou makáme na poli. Oráme, vláčíme, sázíme, řádkujeme, kypříme, kultivujeme a doufáme, že na jaře budeme sklízet. (Úspěchy na zkouškách).

 

DSC_1751
A na závěr jedna neuvěřitelná fotka se Simonem hledajícím v poli. Vypadá to, že Žižkovská věž je kousek od něj. Přitom je ale Simon vyblejsknut na poli v Nových Butovicích.

 

DSC_1680
Tak krásné jaro všem!

* SOUBOJ S ANAKONDOU *

23. 1. 2016
DSC_1117
Tuhle na procházce jsme si to vesele mašírovali sněhem. Najednou ale psi zastavili a celí ztuhli. Ani fousek se jim nepohnul, oči měli upřené na místo před sebou.
A teď už i já jsem si všimla, že sníh před námi se vlní. Vidím dobře? Had? (Možná hadice, pohlaví plazovo nešlo dost dobře rozpoznat). Ano, před námi byla obrovská, snad dvacetimetrová, Anakonda!
Instinkt se šel okamžitě schovat za keř a já jsem si říkala: “to je strašné, kdo nás zachrání, když nikde není ani živáčka? Zemřeme tady. Spolkne nás had!” (Marně jsem hledala nějakou tlustou sukovici, kterou bych použila na naši obranu. Všude kolem byly jenom nekonečně bílé pláně).
A najednou vidím, že se Simon na nebezpečného predátora vrhl!

 

DSC_1138
Zakousl se té bestii do zátylku, začal jí cupovat, nadhazovat nad sebe a opět se do ní zakusovat. Zuby mu sklouzávaly po jejím kluzkém těle. Anakonda syčela, zlověstně vyplazovala rozdvojený jazýček a ohrožovala Simona jedovými zuby. Síma se ale nevzdával. A neohroženě opakoval útoky na ni.

 

DSC_1360
Had se bránil a chtěl obvinout Simonovo tělo, aby ho znehybnil a mohl si ho pomalinku nasoukat do chřtánu. Byl v té kruté zimě evidentně vyhládlý. (Toto byl velmi dramatický moment).

 

DSC_1365
Naštěstí se ale Simonek, díky své hbitosti, vyvlékl z jeho sevření. Souboj byl vyrovnaný a my s Instinktem jsme spoza keře jen malinko vykukovali a ani nedutali.
Síma sebral svoje poslední síly a rychlým chvatem uštědřil hadovi smrtelnou ránu.

 

DSC_1368
Po dlouhém a náročném boji byla Anakonda přemožena a Simon vítězoslavně stál s udolaným plazem v tlamě a ufuněně oddychoval.
Byli jsme zachráněni!

 

DSC_1375

❄❄❄ ZIMA PŘIŠLA DO KRAJE ❄❄❄

17. 1. 2016

DSC_1025

Konečně! (Zima přišla do kraje).
Poslední dobou, v tom jarním počasí, začal Simonek pravidelně ze skříně vytahovat atrapu kačera, kterou používáme výhradně v létě, do vody. Naštěstí ale jednou ráno začaly padat sněhové vločky, tudíž iluze jara byla ta tam. A i Simon nechal kačera plavat.

 

DSC_0755

Sníh zasypal celé město. Zasněžil parky, špinavé ulice i hlavy mrzutých lidí. A najednou celá krajina působila tak čistě, upraveně a nevinně.

 

DSC_0778

Proto jsme museli vyrazit hned ven, nabažit se sněhu. Také mě zajímalo, jestli se Instinkt bude na svoji dvanáctou zimu tvářit pořád tak nadšeně jako na jedenáct zim předešlých a jestli se Simon, bude stejně jako loni, rochnit ve sněhu a chrochtat u toho. A taky že jo!

 

DSC_0718

Byla to celkově hrozně krásná a uklidňující procházka. Až téměř meditační, řekla bych. Šli jsme pořád dál a dál, i když už bylo strašně moc hodin, ale nemohli jsme prostě zastavit.

 

DSC_1267

Pak už jsme to ale zpátky domů stočit museli, protože Simonovi se na koncích oušek udělaly dvě sněhové koule, které o sebe cinkaly a tak jsme šli Símovi vyhradit domů pohodlné místečko u kamen, aby co nejdříve rozmrzl.

 

*** VESELÉ VÁNOCE ***

26. 12. 2015
Vánoce 2015
Sice trošku s křížkem po funuse, ale lépe někdy než nikdy, přejeme s klukama všem krásné Vánoce!
Přejeme vám, abyste nemuseli chodit na moc funusů, abyste byli zdraví, šťastní a veselí a hlavně, aby vám nechyběla láska.
Agáta + Instinkt + Simon
(Ano, ano, takovéto foto se žárovičkami tu již mnohokrát bylo. Ale mě se to strašně líbí, tak jsem tak kluky také vyfotila).

 

* MAKÁMEEE! *

24. 12. 2015
DSC_0588
Dnes je Štědrý den? Žádný problém. My cvičíme i v tento slavný den, v den narození Krista. Simonkovi už to skvěle jde a aportuje o sto šest. Nemalou zásluhu na tom ale má naše výborná výcvikářka Lucka Svobodová (ch. st. Danitty).
Na jaře to proto na podzimky určitě vidím. 
Dělá mi velkou radost, ten můj milovanej, sametovej kluk!
Teď už se ale loučím, čeká na mě ještě velká kupa vánočního cukroví.
Veselé Vánoce!***

 

Aha, tak s tím cukrovím nic. Právě jsem zjistila, že mi ho Simon snědl.
No počkej, ty jedna kropenatá obludo!

 

_DSC0624

* ROZBOR HLAV *

19. 12. 2015
DSC_0196Rozhodla jsem se, že udělám rozbor hlav. Srovnání hlav svých dvou chlapců. Ač to jsou oba ohaři, tak mají úplně jiný tvar lebky. Asi proto, že jeden je z Německa a druhý z Itálie.
Ánfas
Při pohledu z anfasu je jasně vidět, že zástupce výmarského ohaře má lebku mírně klenutou v úhlu 20°. A vůbec má celkově širší mozkovnu (to jasně vysvětluje to, proč je chytřejší než jeho italský kolega). Naproti tomu Ital má na hlavě takový pahorek, který vyžaduje před spaním drbat.
Uši má výmarák výše posazené a má je kratší. Sametové je mají oba tyto ohaři stejně. Oči má výmarák dále od sebe a má je velmi upřímné. Ital je má zase smutné. Celkově má takový zádumčivý pohled i když je ve skutečnosti velmi veselý.
Velký rozdíl je patrný ve tvaru tlamiček obou psů. Výmarák ji má obdélníkovou, s mělčími pysky. Ital jí má čtvercovou s podlouhlými pysky.

 

Profil
Při pohledu z profilu zase vidíme, že stop Itala je širší. Má tlustší krk a kratší lalok pod tlamou. Oči má téměř do půlky překryté víčkem, oproti výmarákovi, který může na svět koukat celýma očima.
Výmarák má také úplně rovnou plošku mezi čelem a nosem a klenutější horní část lebky. Celkově se jeví elegantněji. Jako aristokratický pes, na kterém může každý oči nechat, pro jeho stříbrnou barvu a ladný pohyb. Naproti tomu Ital, je takový roztomilý medvídek, kterému přebývá kůže, plandají uši a který pořád láká k pomazlení.
Toliko k rozboru hlav psů.

 

DSC_0481

* SIMON, CHOVNÝ PES *

6. 10. 2015
_DSC0476
Tramtadadáááááá, Simon je oficiálně CHOVNÝM PSEM!
(Už to tedy není úplně žhavá novinka, ale fakt starý pár týdnů. K uveřejnění na stránkách jsem se nicméně dostala až teď.)

 

Psí hlava
Síma už je také uveden na webovkách klubu Bretaňských ohařů v sekci “chovní jedinci”.
A na těchto stránkách jsem vytvořila záložku “krytí IO” s aktuálními informacemi o Simonovi.
_DSC0656 
Tak uvidíme, jestli se někdy (za pár měsíců nebo let) někde (třeba ve světě) najde sympatická fenka pro tohoto fešáka, ovšem příslušníka v České Republice málopočetného plemene, s příbuzností na většinu Italek žijících v ČR.
Bylo by to bezvadný. Protože Simon je tak úžasný a jedinečný pes, že by bylo škoda, aby neměl žádné dětičky!  … ♥♥♥ …
(A netajím se tím, že bych si po něm ráda nechala štěňátko).