ROSTE...NEROSTE... ROSTE!

28. 10. 2017
Koláže
Delfíně 2 měsíce vs. 9 měsíců

 

* POZDNÍ SBĚR *

18. 10. 2017
Vstříc sluníčku
Podzim je tak nádhernej!
Úplně vybízí, mimo jiné, ke sběru všeho, co příroda nabízí.

 

Už se blížil podvečer...
A tak člověk při rozbřesku, kdy mlžné opary zahalují výhled do krajiny a nedávají vůbec tušit, že bude slunečný den, sbírá rudé šípky, květy puškvorce a samozřejmě samorosty, které si doma vybrousí, nalakuje a vystaví vedle obývací stěny “Stáňa”.

 

DSC_4351
No a zatímco Simonek se stále někde válí,

 

DSC_3502
tak v Delfínovi podzim probudil neuvěřitelné sběračské vášně!
Na každé procházce najde minimálně čtyři naprosto různorodé předměty.
S každým si hraje, producíruje se s ním před kolemjdoucími, nosí ho nezanedbatelnou část procházky a pak tu věc zase odhodí do křoví, kde objeví úlovek nový.

 

DSC_3378
Na to co vše lidé vyhodí, koukám jako vejr a jak to, že Delf vždy něco najde, vůbec netuším.
A pak mu říkám: “ty kluku jeden ušatej, co jsi to zase kde vyštrachal?”
Namátkou, na poslední procházce to byly tyto předměty: pingpongová pálka, noha, mluvící krtek (viz. video na konci článku), zvon na čistění odpadů, dámský khaki overal, zobcová flétna a policejní čepice.

 

Jdeme hrát nohejbal
Samozřejmě nachází i mnoho předmětů, které se mi hodí do domácnosti, takže ty mu zabavím. (Například tu čepici).

 

:-P
Simon dokonce omezil válení a snaží se ve sběru nezůstat pozadu.
Ale pravda je taková, když to řeknu kulantně, že zdaleka není tak úspěšný.

 

Podzimní Simonek
Když se ke mě vítězoslavně přiřítí a s velikou hrdostí mi ukazuje například prachobyčejnou kukuřici, kterou našel u kukuřičného pole (kdyby jí našel alespoň v jabloňovém sadu) pracně zadržím posměšný úšklebek a herecky neohrabaně vzdám hold jeho sběračskému umění zvoláním: “Símo, ty seš tak strašně šikovnej pes, takhle žlutou kukuřici jsem v životě neviděla!”

 

DSC_3676
Simonek se neuvěřitelně elegantně a ladně s kukuřicí v tlamě otočí a šťastně běží obrovskou rychlostí dál.
Čumáčkem proráží pavučiny zachycené mezi stromy, plné třpytící se rosy, takže pavoukovi zcela odpadne starost, jak se přes kapičky dostat k lapeným muškám. Sám odpadne.
Ale Simon nedbá na nic. Svůj “kapitální” úlovek prostě musí ukázat celému světu.

 

DSC_3509
Tak takové jsou naše podzimní procházky.

 

* PRÁZDNINY & MEZINÁRODKA V MLADÉ BOLESLAVI *

12. 8. 2017
DSC_2601
Tak to bude těžký. Vybrat jenom pár fotek těch mejch nádhernejch žížaláků a nedávat sem toho moc. Aby to nedopadlo tak, jako když naše tetička přijela z Kanady a promítala nám dva tisíce fotek (krajina, krajina se stromem, krajina s keřem, krajina se dřevem, kus losa…). Až všichni usnuli.

 

DSC_2707
Já bych si tedy teď ráda dala šlofíčka. Ale nemůžu. Delfíně je totiž tak neuvěřitelně akční pes, že jsem to v životě nezažila.

 

DSC_2448
Potřebuje neskutečnou dávku pohybu. Nikdy nemá dost. Ujde desítky kilometrů, tahá obrovské klády, přeplave dvacetkát rybník a nechce z vody. Běhá z kopců nahoru a dolů, skáče jako kamikaze kamzík a válí sudy po širých loukách.

 

Mufík
Proto vymýšlím výlety, procházky a dobrodružné cesty s úkoly (např. hledej Simona).

 

King
Jsme co nejvíce času to jde na chalupě, kde je nejšťastnější. Popravdě řečeno, v bytě se mu vůbec nelíbí.

 

DSC_2840
Moje kondice, díky Delfínovi, roste do supermanovských rozměrů. Při dobíhání tramvaje nechávám ostatní daleko za sebou. A za sebou nechám dokonce i tu tramvaj, protože doběhnu tramvaj, která je před ní.

 

DSC_2742
Také jsem s Delfínkem už začala dělat agility, do kterého se vrhnul, s pro něj typickým, neuvěřitelným zápalem. A já ho nestíhám, protože je ještě rychlejší než Simon.

 

DSC_2606
Mimochodem, dlouho jsem nereferovala o Simonovi a agility. Už ho spolu děláme déle než rok a Simon je vždy na začátku hodiny v tranzu. Je to sport, který ho jediný baví více než lovecký výcvik. Tak strašně mu to jde! (Musím zařídit, aby mi ho někdo vyfotil a nebo ještě lépe natočil, jak září na parkuru).

 

DSC_2196
A poslední, o čem jsem se ještě chtěla zmínit, je srpnová mezinárodní výstava v Mladé Boleslavi. Byli přihlášeni oba kluci a s výsledkem nemůžu být nespokojena:)
Simon, od české rozhodčí Boženy Ovesné získal ve třídě šampionů: V1, CAC, CACIB a Delfínek, od polské rozhodčí Jadwigy Konkiel ve třídě dorostu: Velmi nadějný 1.

 

DSC_2914
Tak pac a pusu, my zase pádíme ven, Delfín už stojí u dveří…

 

DSC_2679
P.S: No, není jich zase tak moc. Je jich tak přiměřeně. Možná jenom o trošinku více jich je. Ale je to ještě snesitelný. Nebo jinak. Trpělivé povahy to s trochou přemáhání zvládnou prohlédnout. A kdyžtak dobrou.

 

 

* NOVÝ DELFÍN *

7. 7. 2017
DSC_1365
Na léto jsem se rozhodla Delfínka trochu změnit.

 

19601625_1181788591925461_1516434544262437666_n
Aby byl pravým zástupcem Výmarského ohaře.

 

DSC_1697
A já se na něj nemůžu vynadívat,

 

DSC_1621
protože mu to takhle strašně sluší.

 

DSC_1736
Najdete ten jeden jediný rozdíl?

 

* SJEZD ITALSKÝCH OHAŘŮ *

2. – 4. 6. 2017
DSC_0680
První červnový pátek jsme se vypravili na víkendový sraz Italských ohařů (ale také Italských spinonů, jejich hrubosrstých brášků) do jihomoravské Jedovnice.

 

DSC_0641
Spinkali jsme v kempu Tyršova osada, v již zmiňovaném, nejedovatém městečku. (A mohli jsme využívat různá bradla k procvičení těla i ducha).
Kemp byl maximálně “dog friendly”, neboť psi mohli neomezeně lítat kamkoliv a kdekoliv se jim zachtělo. (Pouze moji postel měli striktně zakázanou).
Hned pod kempem se klikatila řeka (ve které se Delfínek naučil plavat).
A večerní procházky podél vody, při západu slunce, byly, no, vesmírně (a nesmírně) magické!

 

DSC_1060
Na sjezd se sjelo asi 30 lidí a 20 psů. A po rozkvetlých loukách kolem nás tak pobíhalo stádečko jedinečných a nádherných italských plemen.
(A tedy také jedno německé mládě a stařeček z Maďarska).

 

DSC_0652
A co jsme dělali?
Předvídatelnou klasiku.
Povídali, jedli, cvičili aporty, koupali se, chodili na procházky a jedli zmrzlinu (viz. níže).

 

DSC_0916
Jedovnice je totiž výsostně turistickým centrem, řekla bych.
Všude jsou chaty, pláže ke koupání, kempy, restaurace a stánky s točenými zmrzlinami (šmoulí/sněhurková, mango/máslová sušenka, vanilka/malina, čokoláda/vodní meloun, hovězí/citrónová). (Vyjmenováno podle chutnosti od nejlepší po nejhorší).

 

DSC_0694
Protože Delfínkova chovatelka bydlí 30 km od místa našeho víkendového pobytu, přijela nás do kempu navštívit a pozdravit to německé mládě, což bylo skvělé.

 

DSC_0876
Byl to opravdu nádherný víkend a škoda, že už je v propadlišti dějin.

 

DSC_0718
Třeba ale čau zase za rok!

 

* MÁJOVÉ PROCHÁZKY, ŽUŽLÁNÍ OUŠEK A SIMON GRANDŠAMPIONEM *

28. 5. 2017
DSC_9754
Krásné jaro je tu a s ním i ideální teplota a ten skvělý pocit, že člověk může zase po měsících teroru zimy odložit svetr a vyrazit jen tak v tričku.
(Psům jsem se pokoušela také sundat jejich kožíšky, ale nepodařilo se mi to).

 

DSC_0226
A tak jsme více venku než uvnitř budov.

 

DSC_9872
Musím se ale hlídat, abych to malé Delfíně netahala po všech čertech a tahala ho zatím jen po všech andělech, protože nemá zcela vyrostlé nožičky, vyvinuté klouby a nesmí ještě chodit na moc dlouhé procházky.

 

DSC_0285
Každý z pražských parků je ovšem ideální lokalitou, kam vyrazit na přiměřenou procházku.

 

DSC_9947
Delfínek stále ještě jen tak bezcílně chodí vedle mě, necítí zatím všechny ty pachy jako Simon, který má nos a tělo stále někde v prachu.
Sim se vždycky jen na chvilku vynoří z lesa, houštin či zpoza lavičky, koukne na nás, jestli je vše v pořádku a zase neslyšně zmizí.

 

DSC_9049
No a Delfín si to takhle bezcílně vykračoval po mole a najednou, úplně nečekaně, se mu cíl vytyčil. Tím cílem se stal menší rybníček.
Žbluňk! Delfín totiž spadl rovnou do hluboké vody. Já jsem ale na sobě měla šaty z Tuzexu a v sobě nutkavou touhu fotograficky zdokumentovat jeho první pobyt ve vodě. A tak jsem doufala, že začne sám od sebe plavat.

 

DSC_9822
Začal sám od sebe plavat. Uf.

 

DSC_9981
Ještě se ale také musím zmínit o nešvaru, který se mi tu rozmohl.
Delfín si strašně oblíbil Simonova dlouhá ouška. Při sebemenší příležitosti je začne žužlat. Když čekáme na přechodu, když jedeme ve výtahu, když jsou uvázáni před řeznictvím, když se válíme na louce.
Šla jsem proto Delfínovi vysvětlovat, že to nemůže dělat. A on začal žužlat uši mně!
A tak má teď Simon ouška stále urousaná. A já také.
Sim se také pokouší Delfínovy uši (na oplátku nebo snad na odplatu?) žužlat, ale ta jsou poměrně malá, takže je nelze pořádně čapnout a když už je strakáček ukořistí, tak se mu Delfíně vysmekne jako hádě a je po odplatě.
Doufám, že si štěně tento zlozvyk nepřenese do dospělosti a nebude Simona při každé stresové události neuroticky ožužlávat.

 

DSC_9367
To jsem ale trochu odbočila a také my jsme na závěr procházky odbočili na úzkou pěšinku, vedoucí na Žižkov, protože právě zahřmělo.
Vzuch začal jinak vonět. Malilinkaté kapičky překvapily štěňátko, které se udiveně kouklo na nebe.

 

DSC_0349
Tak ahoj, my už musíme běžet domů.

 

DSC_0235
(A na závěr opět fotogalérka, která mimo jiné ukrývá dva dokumenty s ještě mokrým razítkem, na kterých se píše, že Simon je českým Grandšampionem a šampionem ČMKU).

 

* MVP LITOMĚŘICE *

20. 5. 2017
DSC_0465
Jaro. Čas výstav drobného zvířectva, stanů, traktorů, Muškátů, Pelargónií a také psů.
Že vyrazíme v sobotu na mezinárodku do Litoměřic, tak byla jasná věc.

 

18556944_1298997596813995_5489809183681261139_n
Výstaviště Zahrada Čech je pro výstavu přímo stvořené, protože to tam vypadá jako v zahradě.
Všude jsme potkávali plno kamarádů. Delfínek, pro kterého to byla první větší akce, pokukoval po všech lidech, psech, párcích v rohlících a šedivým čumáčkem nasával výstavní atmosféru.
A vůbec mu nevadilo, že nemohl být vystavován, jelikož je to ještě malé bejby (jasně, pouze věkem, velikostí nikoliv) a nespadá ani do třídy štěňátek.

 

DSC_0550
A pak už šel Simon do kruhu.
Od rozhodčího Otakara Vondrouše dostal známku V1, tituly CAC, CACIB a posudek:
“Dobrý rámec, silná kostra, typická hlava, nůžkový skus, dobře nesené ucho, správná horní linie, korektní postoj, typický pohyb.”
Tím Simon dokončil Grand šampiona ČR a šampiona ČMKU.

 

DSC_8347
No ale hlavně Síma přispěl do odborného výzkumu Vysoké školy zemědělské!
Studentkami zmíněné školy, oděných do bílých plášťů, mu byly odebrány sliny. (Nemusím asi ani dodávat, že zisk konkrétně tohoto genetického materiálu, z tlamy Itala, je hračkou).
Sliny budou dále odborně zkoumány a jejich rozbor přispěje k identifikaci kříženců, z jakého že vzešli plemene.
Den skončil. Vzduch byl stále ještě teplý, i když sluníčko už bylo dávno fuč.
Naše společenské i vědecké povinnosti byly splněny a tak jsme mohli jet domů.
Haf!

* SIMONOVY ČTVRTÉ NAROZENINY *

13. 5. 2017
DSC_0239
Moje největší láska má narozky.

 

DSC_0060
Nedokážu ani popsat, co pro mě znamená.

 

DSC_0150
Je to bytost all inclusive. Vše schované v jednom balíčku, v jednom strakatém tělíčku.

 

Falco Compatriota di Bonfini
A co je TO všechno?
Radost, něžnost, chytrost, rozpustilost, oduševnělost, citlivost, vytrvalost, trpělivost, nadšení, roztomilost a gurmánská labužnost.
A já už vím, že bez Itala nebudu moci do smrti být.

 

* SRAZ S BRÁCHOU *

12. 5. 2017
DSC_9597
V pátek jsme měli spicha s bratrem.
Ale nebyl to žádný strakatý brácha, který je ve skutečnosti strýčkem. Byl to opravdický, nefalšovaný bráška.

 

DSC_9668
Jmenuje se Ferry Finn, alias Jim a bydlí v Ústí nad Labem. Vypravil se do velkoměsta na výlet a napadlo ho, že by se s námi mohl setkat. A to byl opravdu skvělý nápad!
(Vzal s sebou i svoje páníčky).

 

DSC_9402
Sešli jsme se před Stromovkou a kam zamířili na procházku, je jasné.
Bylo tam nádherně! Jaro v plném proudu, všude šťavnatá travička a kvetoucí rostliny a keře v barvách snad celého barevného spektra. Dvě sametová štěňátka do této scenérie zapadla, jak šroubek do matky.
Výjev, skoro jako z Ráje, tak narušovaly jen závody koloběžek, které se ve Stromovce konaly.

 

DSC_9511
Delfínek se Simonem ukázali Jimovi celou Stromovku, probrali nejnovější dentální hračky a pak už jsme se rozloučili, aby Jim s páníčky stihli vlak domů.
Tak ahóóój, zase někdy!

 

* DELFÍŇÁTKO, TŘI MĚSÍCE NA SVĚTĚ *

24. 4. 2017
DSC_8795
Mladému pánovi je dneska čtvrt roku.

 

DSC_8071
Svoji váhu od narození znásobil 43,68421 krát.

 

DSC_8272
Kolikrát znásobil svoji délku není jasné, protože jeho délka nebyla známá ani při narození. Ale ocásek mu vyrostl o 12 cm.

 

DSC_8654
Už jsem si téměř jistá, že mi chovatelka neprodala psa, ale pytel blech.

 

DSC_7730
Delfínek je totiž neřízená ryba, tedy vlastně savec, který nepostojí. Všechno neustále zkoumá, bere do tlamičky, prohledává a objevuje.

 

DSC_7857
Objevuje život.

 

DSC_8695
Když se unaví, tak se trochu zpomalí a člověk si ho může prohlédnout. A když spí, tak si ho může i pohladit, protože se to šedivé tělíčko přestane turbo rychlostí někam pohybovat.
A to si ho pak vezmu do náruče a skoro ho snim, protože je neskutečně sladkej, heboučkej a voňavej.

 

DSC_8586
Delfín mezi nás dokonale zapadl a jak už jsem jednou psala, Simon je pro něj vším. Miluje ho, vzhlíží k němu, chodí za ním, prostě přesně to, čemu se říká, že bez něj nedá ani ránu.
A mě, myslím, má také rád :-D