NEJLEPŠÍ VALENTÝN MÝHO ŽIVOTA

14. 2. 2017
Delfínek 4 dny
Čtrnáctého února dva tisíce sedmnáct se udál nejkrásnější Valentýn mého života.

 

Právě narozený Delfínek
V sousední zemi se totiž narodila dvojčátka. Ségra s bráchou. A ten brácha je můj vysněný malý princ, pan D.

 

Delfínek 3 dny

* VÝLET S KAMARÁDY *

11. 2. 2017
DSC_4822
Protože zima je dlouhá a ve třech se to lépe táhne, vypravili jsme se s italskými přáteli na výlet.

 

DSC_4907
Přírodní rezervace Voděradské bučiny u Říčan, to bylo to území, kam jsme vyrazili.
Simon, Crossby (You can touch the Shadow of my Ghost), Argento (Argento di Witigenove), dědoušek maďárek Glen (Glen z Panských lesů) a jejich lidé.

 

DSC_4983
Prošli jsme to tam křížem krážem. Klucí šťastně lítali, prošmejdili každou cestičku, každý lesní kout. A ospalou lesní zvěř vytrhli ze zimního spánku a připomněli jí, že musí být ostražitá v každém ročním období.

 

DSC_4896
To my lidé jsme šli rozvážněji, protože to strašně klouzalo. Zato jsme probrali úplně všechno a tak cesta uběhla, ani jsme nevěděli jak.
A bylo to super!

 

* O SMRTI, ZIMĚ, ŽÁBĚ A KNIZE *

21. 1. 2017
DSC_4663
Nejkrutější zima za posledních sedm let je v plném proudu. A já už tak neuvěřitelně prahnu po jaru (nebo po jaře? Nebo po létě?), že se to ani slovy nedá popsat.

 

DSC_4747
Také pořád intenzivně myslím na Instinkta. Každý den. Strašně se mi po něm stýská. Smrt je tak hrozně tajuplná dáma.

 

LOVE 2
Přemýšlím, jestli někde je. Jestli se s ním ještě setkám. Nebo už ne. Třeba už zase žije, ale jako lidské miminko nebo jako luční koníček (ten asi ne, ti se líhnou až na jaře!). Nebo jestli se už nikdy nedostane na pozemský svět a čeká kdesi na mě a na Simona.
Vzpomínám no to, co jsme za celý jeho život prožili. Jak když umíral, nezáleželo vůbec na ničem, byla tam jen čistá a hluboká láska.

 

DSC00529
A ještě jedna vzpomínka na Iňu. Na netu jsem narazila na mezinárodní databázi výmaráků a objevila jsem tam i Instinkta! – viz. ZDE. Je tam přehledně uveden jeho rodokmen i s fotografiemi některých předků a dá se tam proklikat dál a dál, na další jeho rodinné příslušníky. Dostala jsem se daleko, až na konec předminulého století!!!  Prostě úžasné! Tenhle objev mi udělal hroznou radost a překvapilo mě, že je tam Instinkt uveden, i když já sama jsem ho tam nevkládala.
Ta databáze je opravdu skvělá věc!

 

DSC_4695
Síma si užívá mojí výsostné pozornosti. Je hrozně mazlivý a prostě úžasný. Jen k obojživelníkům se nechová dobře. Nedávno jsme byli v lese a Simon se najednou přiřítil s žábou. Z tlamy mu koukaly dvě nožičky s plovacími blánami.
Nestačila hibernovat a takhle to dopadlo.

 

DSC_4590
A máme tu také jednu knižní novinku. Vydanou v exkluzivním omezeném nákladu jednoho kusu. -> Nechala jsem si udělat fotoknihu plnou fotek Simona a Instinkta. Sice mi její “sestavení” trvalo skoro celý den, ale jak se říká, výsledek stál za to!
Když byla kniha hotová, hned jsem si jí letěla vyzvednout, nedočkavě roztrhala obal a voila, dokonalá knížka byla moje!
Pořád jí někomu ukazuji (ať chce nebo nechce :-P …samozřejmě každý chce :-D ), skoro s ní i spím a prohlédnutou ji mám nejméně stokrát!

 

DSC_4755
Příspěvek končí jako vždy malou fotogalérkou, v níž je na konci jeden tajemný, černobílý obrázek, který vyblejskl veterinář a na kterém je MOŽNÁ zachycen náš nový chlapeček …..

 

* LUXUSNĚ SLUNEČNÁ NEDĚLE *

13. 11. 2016
DSC_4094
Venku už je pořádná zima. Taková ta, která zalézá do morků kostí. Navíc vítr si najde vždycky nějakou skulinku, vleze pod bundu a studí. Brrr.
Tuto neděli ale vysvitlo slunce, svítilo o sto šest a bylo prostě nádherně.
Já jsem měla plno práce a v plánu vzít chlapce pouze na malou procházku. Simon si ale sedl k oknu a toužebně se koukal skrze sklo. Pak začal ostentativně lézt pod záclonu a nadzdvihávat ji. Slunce tak ozářilo celý pokoj a déle už nešlo odolávat tomu jít ven.
DSC_4535
Venku Sim řádil jako černá ruka. Jak je teď sám, bez Instinkta, moc se mu stýská. Více vyhledává společnost jiných psů a druží se.
Dokonce vyvedl jeden husarský kousek. Jakési holčičce se vytrhl psík i s vodítkem. Simon ho za to vodítko čapl a ubíral se s ním směrem k domovu.
Začala jsem na něj volat: “Simone, vrať ho! Toho pejska si nemůžeš nechat, to je krádež! Chytne tě četník a bude malér”.
Neochotně se otočil a loudavě se s pejskem na vodítku vracel směrem k nám.

 

DSC_4157
Pak byl chvíli uražen. Ale jak se kolem něj mihl další pejsek, tedy fenka, v tu ránu zapomněl na všechny křivdy, které na něm byly spáchány a vrhl se do víru hry.

 

DSC_3416
Nakonec jsme byli venku asi šest hodin. Viděli jsme i jezdce ve zbroji na koni a až soumrak nás vyhnal z té krásné přírody domů, na šálek horkého čaje a misku studené vody.

 

DSC_4511
Večer jsem se ještě vrátila k té odpolední příhodě, odcizení psa a ptala jsem se Simona: “myslíš, že je rozumné, pořizovat si nějaká nová šťěňátka do této zvláštní doby? Když v těch zaoceánských spojených zemích zvolili za prezidenta toho…no, jak se jmenuje, ten blonďáček s přehazovačkou…ježiš, teď mi to vypadlo…jmenoval se tak i ten pes, Baset, z filmu Zítra vstanu a opařím se čajem… už vim! Donald!”
Jediná možnost je, pořídit si americké národní plemeno. Leda to, by byla bezpečná volba.
Musíme prostě volit lépe než ti američtí, nevzdělaní, bílí muži.

 

DSC_3759
Tak a teď už spinkat. A dobrou.

 

* ŘÍJNOVÁ VÝSTAVA *

30. 10. 2016
DSC_3399
Tak jako funguje koloběh života: narození – smrt, narození – smrt, tak stejný je i koloběh pořádání pražských, mezinárodních výstav: na jaře – na podzim, na jaře – na podzim.
A na tu podzimní, říjnovou jsme se vypravili.

 

DSC_3277
Byla to dvoudenní výstava a po oba dva dny se posuzovala všechna plemena, takže jsme na letňanském výstavišti mohli potkat i dogy, chrty, různé molosy a další nádherné psy ze skupin, které se běžně vystavují v jiný den než naše, sedmá skupina.
No a jak Simon dopadl? V konkurenci jedné roano marrone fenky si odnesl známku V1, CAC, CACIB, BOB a posudek:
“Elegantní pes, silné kostry, bez hrubých vad, výborně předveden”.
Výstava skončila ale my jsme ani nikam nespěchali a ponořili se do tajů nočního velkoměsta. Protože na nás doma nečekala žádná šedivá hlavička, zachumlaná v pelíšku…

 

DSC_3778

* ČERVENCOVÁ VÝSTAVA *

16. 7. 2016
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Červenec. Čas žní, okurek, malin a také národní výstavy v Mladé Boleslavi, na kterou jsme se vypravili.
A protože byl scénář téměř stejný jako loni, vezmu to hopem.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Počet Italských ohařů, přihlášených na výstavu: 1 ks -> Simon. Rozhodčí Miroslav Václavík nadiktoval posudek:
“Výborná kondice, dobrý formát, proporcionální hlava, správná linie, nůžkový skus, dobré ucho, správný lalok, standartní tělo, nepatrně volnější loket při pohybu.”
A pak řekl: “gratuluji, velmi dobrá jedna”.
Já na to: “Kuju”
A on: “apríl (dne 16. července), V1, CAC, Národní vítěz, BOB!” A měl hroznou radost, jak mě napálil!

 

DSC_3099
Jinak koupání bylo. Ledová kávička byla. Vedro bylo. Pohodička byla. A Simon započal Grand šampiona ČR.

 

DSC_3029
Ale pak už nastal vlahý, letní podvečer. I sluníčko se chystalo do pelíšku. A tak jsme se rozjeli domů.
Hop. A je konec reportu z výstavy.

 

* PROCHÁZKY, TRÉNING NA LESKY A AGILITY *

9. 7. 2016
DSC_2893
Léto zaklepalo na vrátka a tak mu lidstvo před osmnácti dny otevřelo. Instík by nejraději hosta vůbec nepozval dál, protože ty vysoké teploty už nejsou nic pro něj.
Naopak Simon si tohoto ročního období užívá plnými doušky (ostatně jako jakéhokoliv období jiného).

 

DSC_2978
Chodíme tedy do míst, kde narazíme na sluníčko i na chládek.
Na pláž (rybníka) a do sklípku (pro brambory).

 

DSC_2850
Také se Símou makáme a připravujeme se na další zkoušky. Na lesní. Takže Simon okusil (pouze obrazně) už i lištičku. Tedy poslední ze zviřátek, které se v partě sloužící loveckým psům k výcviku nachází.

 

DSC_3003
A ještě jedna novinka. Začala jsem se Simonem chodit na agility. Už dlouhou dobu se mi po tomhle sportu stýskalo. S Hippem jsem dokonce závodila. A tak jsem si řekla, že to prostě nebudu odkládat, někam se přihlásím a začneme.

 

IMG_0286
A Simona to NEUVĚŘITELNĚ chytlo. Ale opravdu neuvěřitelně. Už když beru růžovou tašku s kopačkami, vodou a balónkem začne lítat kolem mě, žďuchat mi do ruky, protože ví, kam vyrážíme.
A potom na parkuru štěká jako nikdy u ničeho neštěkal. Tím projevuje to největší nadšení tomuto kynologickému sportu.
Je hrozně rychlý! (Na to, jaký je to kolos). Já ho vůbec nestíhám a vyplouvá tak napovrch prabídný stav mé běžecké kondice. Takže budu muset zapracovat také sama na sobě.
Po hodině je (jsme) úplně vyšťavení, ale strašně veselí.
Už se nemůžu další hodiny dočkat!

 

* PODZIMNÍ ZKOUŠKY NA JAŘE *

28. 5. 2016
DSC_2567
Nastala netrpělivě i s bázní očekávaná poslední květnová sobota. Den konání podzimních zkoušek ohařů, na které byl Simonek přihlášený.
Zkoušky pořádal Klub krátkosrstých ohařů spolu s OMS Mladá Boleslav. Takže jsme nemuseli vstávat/čistit si zuby/snídat ani tak moc brzy, protože místo konání, městečko Brodce, je blízko již zmíněné Mladé Boleslavi a z Prahy je to kousek.
Pokud se dá slovo velkolepý použít pro skupinu cca šedesáti přihlášených, tak to byly velkolepé zkoušky. 36 účastníků podzimek, 15 psů přihlášených na zkoušky vloh a 10 psů na field trial.

 

DSC_2532
Samotné podzimky byly rozděleny do tří skupin a celkově do dvou podzimních zkoušek, aby se vůbec vše stihlo.
První skupinka byli, až na pár výjimek, samí kraťasové. Ve druhé skupině byli pouze maďaři a výmaráci a ve třetí byl ten zbytek – můj Ital a ostatní “exotičtí” ohaři (Dánský, Münsterlandští, Spinone a jeden Fousek). Tedy já a samí echt myslivci s věkovým průměrem sedmdesát let. Veškeré pražské slečinky byly ve skupině výmarácko-maďarské a já jsem si říkala, to je horor, s kým si budu celý den povídat?

 

DSC_2528
Nakonec bylo povídání s těmito pány dost zajímavé
Dozvěděla jsem se, že úplně nejlepší maso je z nutrie, protože má málo vláken a dříve se podávalo pacientům v nemocnicích. Nejlepší jsou z něj prý klobásy. Další pán vyprávěl, jak našel v lese mrtvolu ženy, která se tam přišla otrávit. V tašce měla úhledně narovnaných deset balíčků Algeny.
Ale to už jsou historky vyprávěné na poli, mezi čekáním na jednotlivé disciplíny a já jsem úplně přeskočila to, že jsme si nejdříve vylosovali čísla (měli jsme se Simonem číslo 30) a na to pole se rozjeli.

 

DSC_2741
Pozdně květnové počasí nezklamalo a sluníčko svítilo o sto šest. A na poli beze stínu bylo jako na poušti. Simonovi, italskému mládenci, ale nečinilo takové počasí žádný problém.
Při hledání na poli i při společném honu mu pražící slunce ožehlo choutky na to, rozběhnout se do moc velké dálky a sluneční paprsky ho udržovaly v ideální vzdálenosti od mě. Krásně hledal, skvěle reagoval na píšťalku a odnesl si tak z pole samé čtyřky, kromě dvou trojek z vystavování a postupování, jelikož nenarazil na žádnou zvěř. (Do prázdného políčka v kolonce “nos” mu pak byla čtyřka napsána za neomylné nalezení ztracené).

 

DSC_2491
No a pak už byly na řadě aporty v různé podobě s pernatou a srstnatou. Simon byl ve svém živlu. Strašně ho to bavilo a zvěř nosil o sto šest. Jenom předsednutí se zvěří jaksi nebylo úplně brilantní. Ještě u aportu na viděnou to šlo. Ale u dohledávek, vleček a u kačenky se vždycky jednou otočil kolem své osy (což na výcviku nedělal), než si sednul. Takže za tyto disciplíny dostal trojky a já budu muset pro příště zapracovat na odstranění tohoto nešvaru.

 

DSC_2541 
A Simonovo celkové skóre? Dokončil zkoušky v první ceně s celkovým počtem 268/300 bodů a skončil na šestém místě z celkem šestnácti ohařů.
Simoušek jeden celkem dost šikovnej. :-P

 

* SIMON MÁ TŘETÍ NAROZKY A JE ŠAMPIONEM KRÁSY ČR *

13. 5. 2016
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Fííííha, toto letí. Právě dnes jsou Simonkovi tři roky. Zlatý věk.

 

DSC_2069
Ovšem vyvstal problém, jakými dárky Simona podarovat.
Největší dar je zdraví. To říká každý.
Tak jsem se Simem zašla k veterináři na očkování. A když má ty třetí narozeniny, plácla jsem se přes kapsu a nechala jsem ho naočkovat i proti vzteklině.

 

_DSC0479
A protože více než jeden dárek rozhodně potěší dárky dva, dostal Simon ještě diplom, který potvrzuje, že je šampionem krásy ČR.

 

Sim Šampion krásy ČR
Myslím si, že měl chlapec z dárků obrovskou radost.
On to tedy nahlas neřekne. Ale to, jak měl ve svůj narozeninový den pořád rozesmátý obličej jasně dokazovalo, že jsem se mu dárky přesně trefila do vkusu.
Tak všechno nejlepší, pusinko moje! :-***

 

_DSC0630