NAROZKY, ❤ A MÁM DOMA ZÁVODNÍKA

* DELFÍNEK ZKOUŠKY VLOH *

21. 4. 2018
Do šeda
Tááák, konečně jsme s Delfínem vyrazili na první zkoušky a to na zkoušky vloh, kterými začínám vždy s každým svým loveckým psem.
Zkoušky pořádal OMS Praha 3. Tedy, dalo by se říci, můj domovský OMS, jelikož já jsem žižkovák (pane inženýre (Králíku), vy jste taky žižkovák?).
A skvělý bylo, že před dnem “D” probíhaly čtyři nácviky. Takže se člověk a hlavně pes seznámil s terény, kde se budou zkoušky konat a navíc se z lidí, nácviků účastnících, vytvořila skvělá parta. Tím pádem jsme se na zkouškách cítili jako na rodinném dýchánku.

 

IMG_0530
Sraz osmi statečných byl v restauraci U Kubíčků, kolem které chodíme, když jdeme oblíbenou trasu okolím Cukráku, blízko naší chalupy. Takže jsem na zkouškách byla opravdu jako doma.
Celá akce probíhala v honitbě Prahy 3, Riegrovy sady. Né, kecám. V honitbě Prahy 5 – Lipencích, v dosti náročném terénu – řepce, téměř do pasu.
Vylosovali jsme si osmičku. Osmí z osmi psů. Takže než jsme šli na to, mohli jsme ještě promýšlet taktiku, koupat se ve Vltavě (tedy Berounce, jak jsem byla poučena) (ale pro mě je každá řeka Vltavou) a s údivem pozorovat opalující se dělníky, kteří měli ale jistojistě spíše opravovat místní most.

 

Delfín na poli
A jak ten můj šedivej drak dopadl? Skvěle. Zkoušky udělal v první ceně, nos 4 a získal 207/228 bodů. (No ano, nějaký ty trojčičky byly, ale já mám i přes to velkou radost!).
A Delfí už má taky vystaven pracovní certifikát.
Tak pac a pusu a teď hrrrr na aporty!

* DELFÍNOVY PRVNÍ NAROZKY *

24. 01. 2018
DSC_4627
Tak malému usmrkánkovi už je jeden rok.

 

DSC_4758
Ať chci sebevíc, tak se tento text prostě nemůže obejít bez té obligátní věty, jak to strašně uteklo a já mám pocit, že se na Delfíně jedu v sobotu teprve poprvé podívat.

 

DSC_4877
A jaký byl ten rok s ním♥?

 

DSC_4867
No, dámy a pánové, byla to neskutečná jízda!

 

DSC_4460
Delfín je totální vichr z hor. Je to bezkonkurenčně “nejtěžší” (ale vlastně i nejtěžší bez uvozovek:) a nejnáročnější pes ze všech nejlepších přátel člověka, které jsem doposud měla.

 

DSC_4493
Je to pes, jehož výchova a vedení je pro mě vysokou školou kynologie, abych tak řekla. A často se dotýká a lehounce lechtá hranice toho, co jsem schopna zvládnout.

 

DSC_4622
Simonek, potažmo Ital, je oproti němu ten nejmírnější beránek, kterého může ovládat tříleté dítě malíčkem ruky.

 

Simonek v poklusu
Jestli je Delfín svojí akčností a elánem typickým představitelem výmarského ohaře, tak Instinkt byl asi kokršpaněl. Nebo spíš čivava.
Delfínova zvídavost a hlavně energie sahají až do nebes. Vyžaduje nekonečné procházky a pořád nějaké zaměstnání. Je neuvěřitelně odolný a neunavitelný. Je to takový Železný Zekon psí říše.
Tím jaký je, nemohl nezměnit i mě. Například. Jednoho dne kouknu v odrazu zrcadla na svoje záda a úplně se leknu! Jdu rychle listovat anatomickým atlasem a mám jasno. Na zádech mám vidět svaly. Poprvé v životě. Fakt legrace. Na zádech!

 

S kořistí
Tenhle rok nás čeká svod, výstavy a první zkoušky. Ale hlavně na nás čeká maximálně akční život. A takovej život si začínám nechávat líbit…

 

* TFP FOCENÍ *

20. 11. 2017
IMG_0882
V tomhle čarokrásném ročním období jsem se rozhodla, že vyzkouším TFP focení.

 

IMG_0859
To je vlastně barter, tedy oboustranně výhodný obchod.
Jak pro toho kdo mačká spoušť, má kvalitní aparátek i fotografické znalosti a jako objekt k focení dva neuvěřitelně nádherné psy se sametovými kožíšky a chytrými hlavičkami. A stejně tak výhodné je to pro toho, kdo ty dva neuvěřitelně nádherné psy se sametovými kožíšky a chytrými hlavičkami vlastní a při fotografování kočíruje. Protože pak má obrázky grátis.

 

IMG_0949
Skvěle jsme si to užili.
(Váleli jsme se na zemi a tak).

 

IMG_0839
A naprosto největší pozitivum z tohoto focení je to, že vznikla Simonova historicky nejroztomilejší fotka všech dob !
(Tu si snad nechám vytisknout v rozměru A0, gramáží 560 g/m3 a lesklém provedení nad postel).

 

IMG_0846
Foto: Markéta Langová

 

* POZDNÍ SBĚR *

18. 10. 2017
Vstříc sluníčku
Podzim je tak nádhernej!
Úplně vybízí, mimo jiné, ke sběru všeho, co příroda nabízí.

 

Už se blížil podvečer...
A tak člověk při rozbřesku, kdy mlžné opary zahalují výhled do krajiny a nedávají vůbec tušit, že bude slunečný den, sbírá rudé šípky, květy puškvorce a samozřejmě samorosty, které si doma vybrousí, nalakuje a vystaví vedle obývací stěny “Stáňa”.

 

DSC_4351
No a zatímco Simonek se stále někde válí,

 

DSC_3502
tak v Delfínovi podzim probudil neuvěřitelné sběračské vášně!
Na každé procházce najde minimálně čtyři naprosto různorodé předměty.
S každým si hraje, producíruje se s ním před kolemjdoucími, nosí ho nezanedbatelnou část procházky a pak tu věc zase odhodí do křoví, kde objeví úlovek nový.

 

DSC_3378
Na to co vše lidé vyhodí, koukám jako vejr a jak to, že Delf vždy něco najde, vůbec netuším.
A pak mu říkám: “ty kluku jeden ušatej, co jsi to zase kde vyštrachal?”
Namátkou, na poslední procházce to byly tyto předměty: pingpongová pálka, noha, mluvící krtek (viz. video na konci článku), zvon na čistění odpadů, dámský khaki overal, zobcová flétna a policejní čepice.

 

Jdeme hrát nohejbal
Samozřejmě nachází i mnoho předmětů, které se mi hodí do domácnosti, takže ty mu zabavím. (Například tu čepici).

 

:-P
Simon dokonce omezil válení a snaží se ve sběru nezůstat pozadu.
Ale pravda je taková, když to řeknu kulantně, že zdaleka není tak úspěšný.

 

Podzimní Simonek
Když se ke mě vítězoslavně přiřítí a s velikou hrdostí mi ukazuje například prachobyčejnou kukuřici, kterou našel u kukuřičného pole (kdyby jí našel alespoň v jabloňovém sadu) pracně zadržím posměšný úšklebek a herecky neohrabaně vzdám hold jeho sběračskému umění zvoláním: “Símo, ty seš tak strašně šikovnej pes, takhle žlutou kukuřici jsem v životě neviděla!”

 

DSC_3676
Simonek se neuvěřitelně elegantně a ladně s kukuřicí v tlamě otočí a šťastně běží obrovskou rychlostí dál.
Čumáčkem proráží pavučiny zachycené mezi stromy, plné třpytící se rosy, takže pavoukovi zcela odpadne starost, jak se přes kapičky dostat k lapeným muškám. Sám odpadne.
Ale Simon nedbá na nic. Svůj “kapitální” úlovek prostě musí ukázat celému světu.

 

DSC_3509
Tak takové jsou naše podzimní procházky.

 

 

* PRÁZDNINY & MEZINÁRODKA V MLADÉ BOLESLAVI *

12. 8. 2017
DSC_2601
Tak to bude těžký. Vybrat jenom pár fotek těch mejch nádhernejch žížaláků a nedávat sem toho moc. Aby to nedopadlo tak, jako když naše tetička přijela z Kanady a promítala nám dva tisíce fotek (krajina, krajina se stromem, krajina s keřem, krajina s kořenem, krajina se dřevem, kus losa…). Až všichni usnuli.

 

DSC_2707
Já bych si tedy teď ráda dala šlofíčka. Ale nemůžu. Delfíně je totiž tak neuvěřitelně akční pes, že jsem to v životě nezažila.

 

DSC_2448
Potřebuje neskutečnou dávku pohybu. Nikdy nemá dost. Ujde desítky kilometrů, tahá obrovské klády, přeplave dvacetkát rybník a nechce z vody. Běhá z kopců nahoru a dolů, skáče jako kamikaze kamzík a válí sudy po širých loukách.

 

Mufík
Proto vymýšlím výlety, procházky a dobrodružné cesty s úkoly (např. hledej Simona).

 

King
Jsme co nejvíce času to jde na chalupě, kde je nejšťastnější. Popravdě řečeno, v bytě se mu vůbec nelíbí.

 

DSC_2840
Moje kondice, díky Delfínovi, roste do supermanovských rozměrů. Při dobíhání tramvaje nechávám ostatní daleko za sebou. A za sebou nechám dokonce i tu tramvaj, protože doběhnu tramvaj, která je před ní.

 

DSC_2742
Také jsem s Delfínkem už začala dělat agility, do kterého se vrhnul, s pro něj typickým, neuvěřitelným zápalem. A já ho nestíhám, protože je ještě rychlejší než Simon.

 

DSC_2606
Mimochodem, dlouho jsem nereferovala o Simonovi a agility. Už ho spolu děláme déle než rok a Simon je vždy na začátku hodiny v tranzu. Je to sport, který ho jediný baví více než lovecký výcvik. Tak strašně mu to jde! (Musím zařídit, aby mi ho někdo vyfotil a nebo ještě lépe natočil, jak září na parkuru).

 

DSC_2196
A poslední, o čem jsem se ještě chtěla zmínit, je srpnová mezinárodní výstava v Mladé Boleslavi. Byli přihlášeni oba kluci a s výsledkem nemůžu být nespokojena:)
Simon, od české rozhodčí Boženy Ovesné získal ve třídě šampionů: V1, CAC, CACIB a Delfínek, od polské rozhodčí Jadwigy Konkiel ve třídě dorostu: Velmi nadějný 1.

 

DSC_2914
Tak pac a pusu, my zase pádíme ven, Delfín už stojí u dveří…

 

DSC_2679
P.S: No, není jich zase tak moc. Je jich tak přiměřeně. Možná jenom o trošinku více jich je. Ale je to ještě snesitelný. Nebo jinak. Trpělivé povahy to s trochou přemáhání zvládnou prohlédnout. A kdyžtak dobrou.

 

* NOVÝ DELFÍN *

7. 7. 2017
DSC_1365
Na léto jsem se rozhodla Delfínka trochu změnit.

 

19601625_1181788591925461_1516434544262437666_n
Aby byl pravým zástupcem Výmarského ohaře.

 

DSC_1697
A já se na něj nemůžu vynadívat,

 

DSC_1621
protože mu to takhle strašně sluší.

 

DSC_1736
Najdete ten jeden jediný rozdíl?

 

* SJEZD ITALSKÝCH OHAŘŮ *

2. – 4. 6. 2017
DSC_0680
První červnový pátek jsme se vypravili na víkendový sraz Italských ohařů (ale také Italských spinonů, jejich hrubosrstých brášků) do jihomoravské Jedovnice.

 

DSC_0641
Spinkali jsme v kempu Tyršova osada, v již zmiňovaném, nejedovatém městečku. (A mohli jsme využívat různá bradla k procvičení těla i ducha).
Kemp byl maximálně “dog friendly”, neboť psi mohli neomezeně lítat kamkoliv a kdekoliv se jim zachtělo. (Pouze moji postel měli striktně zakázanou).
Hned pod kempem se klikatila řeka (ve které se Delfínek naučil plavat).
A večerní procházky podél vody, při západu slunce, byly, no, vesmírně (a nesmírně) magické!

 

DSC_1060
Na sjezd se sjelo asi 30 lidí a 20 psů. A po rozkvetlých loukách kolem nás tak pobíhalo stádečko jedinečných a nádherných italských plemen.
(A tedy také jedno německé mládě a stařeček z Maďarska).

 

DSC_0652
A co jsme dělali?
Předvídatelnou klasiku.
Povídali, jedli, cvičili aporty, koupali se, chodili na procházky a jedli zmrzlinu (viz. níže).

 

DSC_0916
Jedovnice je totiž výsostně turistickým centrem, řekla bych.
Všude jsou chaty, pláže ke koupání, kempy, restaurace a stánky s točenými zmrzlinami (šmoulí/sněhurková, mango/máslová sušenka, vanilka/malina, čokoláda/vodní meloun, hovězí/citrónová). (Vyjmenováno podle chutnosti od nejlepší po nejhorší).

 

DSC_0694
Protože Delfínkova chovatelka bydlí 30 km od místa našeho víkendového pobytu, přijela nás do kempu navštívit a pozdravit to německé mládě, což bylo skvělé.

 

DSC_0876
Byl to opravdu nádherný víkend a škoda, že už je v propadlišti dějin.

 

DSC_0718
Třeba ale čau zase za rok!

 

* MÁJOVÉ PROCHÁZKY, ŽUŽLÁNÍ OUŠEK A SIMON GRANDŠAMPIONEM *

28. 5. 2017
DSC_9754
Krásné jaro je tu a s ním i ideální teplota a ten skvělý pocit, že člověk může zase po měsících teroru zimy odložit svetr a vyrazit jen tak v tričku.
(Psům jsem se pokoušela také sundat jejich kožíšky, ale nepodařilo se mi to).

 

DSC_0226
A tak jsme více venku než uvnitř budov.

 

DSC_9872
Musím se ale hlídat, abych to malé Delfíně netahala po všech čertech a tahala ho zatím jen po všech andělech, protože nemá zcela vyrostlé nožičky, vyvinuté klouby a nesmí ještě chodit na moc dlouhé procházky.

 

DSC_0285
Každý z pražských parků je ovšem ideální lokalitou, kam vyrazit na přiměřenou procházku.

 

DSC_9947
Delfínek stále ještě jen tak bezcílně chodí vedle mě, necítí zatím všechny ty pachy jako Simon, který má nos a tělo stále někde v prachu.
Sim se vždycky jen na chvilku vynoří z lesa, houštin či zpoza lavičky, koukne na nás, jestli je vše v pořádku a zase neslyšně zmizí.

 

DSC_9049
No a Delfín si to takhle bezcílně vykračoval po mole a najednou, úplně nečekaně, se mu cíl vytyčil. Tím cílem se stal menší rybníček.
Žbluňk! Delfín totiž spadl rovnou do hluboké vody. Já jsem ale na sobě měla šaty z Tuzexu a v sobě nutkavou touhu fotograficky zdokumentovat jeho první pobyt ve vodě. A tak jsem doufala, že začne sám od sebe plavat.

 

DSC_9822
Začal sám od sebe plavat. Uf.

 

DSC_9981
Ještě se ale také musím zmínit o nešvaru, který se mi tu rozmohl.
Delfín si strašně oblíbil Simonova dlouhá ouška. Při sebemenší příležitosti je začne žužlat. Když čekáme na přechodu, když jedeme ve výtahu, když jsou uvázáni před řeznictvím, když se válíme na louce.
Šla jsem proto Delfínovi vysvětlovat, že to nemůže dělat. A on začal žužlat uši mně!
A tak má teď Simon ouška stále urousaná. A já také.
Sim se také pokouší Delfínovy uši (na oplátku nebo snad na odplatu?) žužlat, ale ta jsou poměrně malá, takže je nelze pořádně čapnout a když už je strakáček ukořistí, tak se mu Delfíně vysmekne jako hádě a je po odplatě.
Doufám, že si štěně tento zlozvyk nepřenese do dospělosti a nebude Simona při každé stresové události neuroticky ožužlávat.

 

DSC_9367
To jsem ale trochu odbočila a také my jsme na závěr procházky odbočili na úzkou pěšinku, vedoucí na Žižkov, protože právě zahřmělo.
Vzuch začal jinak vonět. Malilinkaté kapičky překvapily štěňátko, které se udiveně kouklo na nebe.

 

DSC_0349
Tak ahoj, my už musíme běžet domů.

 

DSC_0235
(A na závěr opět fotogalérka, která mimo jiné ukrývá dva dokumenty s ještě mokrým razítkem, na kterých se píše, že Simon je českým Grandšampionem a šampionem ČMKU).

 

* MVP LITOMĚŘICE *

20. 5. 2017
DSC_0465
Jaro. Čas výstav drobného zvířectva, stanů, traktorů, Muškátů, Pelargónií a také psů.
Že vyrazíme v sobotu na mezinárodku do Litoměřic, tak byla jasná věc.

 

18556944_1298997596813995_5489809183681261139_n
Výstaviště Zahrada Čech je pro výstavu přímo stvořené, protože to tam vypadá jako v zahradě.
Všude jsme potkávali plno kamarádů. Delfínek, pro kterého to byla první větší akce, pokukoval po všech lidech, psech, párcích v rohlících a šedivým čumáčkem nasával výstavní atmosféru.
A vůbec mu nevadilo, že nemohl být vystavován, jelikož je to ještě malé bejby (jasně, pouze věkem, velikostí nikoliv) a nespadá ani do třídy štěňátek.

 

DSC_0550
A pak už šel Simon do kruhu.
Od rozhodčího Otakara Vondrouše dostal známku V1, tituly CAC, CACIB a posudek:
“Dobrý rámec, silná kostra, typická hlava, nůžkový skus, dobře nesené ucho, správná horní linie, korektní postoj, typický pohyb.”
Tím Simon dokončil Grand šampiona ČR a šampiona ČMKU.

 

DSC_8347
No ale hlavně Síma přispěl do odborného výzkumu Vysoké školy zemědělské!
Studentkami zmíněné školy, oděných do bílých plášťů, mu byly odebrány sliny. (Nemusím asi ani dodávat, že zisk konkrétně tohoto genetického materiálu, z tlamy Itala, je hračkou).
Sliny budou dále odborně zkoumány a jejich rozbor přispěje k identifikaci kříženců, z jakého že vzešli plemene.
Den skončil. Vzduch byl stále ještě teplý, i když sluníčko už bylo dávno fuč.
Naše společenské i vědecké povinnosti byly splněny a tak jsme mohli jet domů.
Haf!