DVOJITÁ VÝSTAVNÍ PORCE

* EVERYBODY WAKE UP EARLY! *

22. 4. 2015
DSC06899Simon tuhle u kontejneru na papír našel obrázkový magazín s pestrobarevnou obálkou. Popadl ho do tlamičky a protože časopis šustivě šustil, donesl si ho srolovaný až domů. (Toho dne byla atraktivita jakýchkoliv klacíčků ta tam).
DSC06880Doma začal časopis cupovat na kousky, ovšem u článku s nápisem: ”Uvítejte den už od brzkého rána” se zarazil a výmluvně se na mě podíval. To už se o celou věc začal zajímat také Instinkt, protože vidina hodně dlouhé ranní procházky je oba dostala.
A tak povídám: “oukej kluci, půjdeme do toho!”
DSC06893
Ještě pár dní sice trvalo, než jsem se budík odvážila nastavit na tak hrozně brzkou hodinu (protože jsem sova a nemám v peříčkách moc dobrou motoriku), ale nakonec ten den přeci jen nastal a mě se podařilo budík nastavit na 5:15 hodin.
A vážně to stálo za to.
Ve vzduchu byla brzy ráno úplně jiná atmosféra a létající balón.
Slunce dělalo taková kolečka, která jindy nedělá a o tom jak ptáci po ránu zpívali ani nemusím psát, to je i ve filmech.
Cizí člověk mi popřál dobré jitro.
Jen po ránu zalévají zahradníci trávníky automatickými, otočnými stříkadly a pro psy je strašná zábava po vodě chňapat (což mě tak rozesmálo, že jsem přestala sledovat pohyb vody a tak mě stříkadlo úplně celou zlilo).
Našla jsem 5 korun českých.
Psi lítali jak diví a pak doma celý den prospinkali.

 

DSC06867
Prostě takováto brzká ranní procházka je výborná a člověku díky ní zkrásní den.
Zkuste to také!

 

 

☼ PROCHÁZKA VE STROMOVCE ☼

7. 2. 2015
P1210548
Na začátku února obvykle ještě spíme zimním spánkem. Ale protože slunce udělalo z dnešní soboty sobotu takřka dubnovou, úplně nás tím zmátlo, my jsme se probudili a po zjištění skutečného data jsme si řekli, že už tedy spát nebudeme a že půjdeme do Stromovky.

 

P1210544
Prošli jsme celou Stromovku křížem krážem a podívali jsme se až na Císařský ostrov, kde teče řeka, která nebyla zamrzlá, takže se kluci mohli občerstvit.
Najednou ale Simona praštil do nosu pach kachny, která si v dálce čistila peří, úplně zapomněl na to, že má žízeň, vrhl se do vln a plaval za ní!

 

P1210539
Já jsem se zděsila a volám na něj: “ke mě”, “okamžitě ke mě”. Ale až po větě: ”hned plav zpátky a nech toho kačera na pokoji nebo nebudeme kamarádi” se naštěstí otočil a plaval opravdu ke břehu.
Hrozně jsem se bála, aby Síma nenastydl. Ale zase mikinu místo ručníku jsem obětovat nechtěla. Tak jsme celou cestu domů běželi, aby se zahřál.
A bylo na čase. Protože do ulic a parků se vkradla tma, slunce už vůbec nehřálo, jen ozařovalo krajinu do ruda a nám tak připomnělo, že je opravdu teprve únor.

 

* HRA O JABLKO *

23. 11. 2014
P1200854
Už delší dobu probíhá sezóna jednoho šťavnatého ovoce, kvůli kterému se to v Ráji pěkně zašmodrchalo.
A tohle ovoce, si snad ještě víc než Steve Jobs, oblíbil Simonek. A to tak, že hrozně moc!
Naše podzimní procházky a toulky se v podstatě proměnily ve výpravy za hledáním jablek. Simon už přesně ví, kde je hledat.
Pod stromy, před ploty i za ploty zahrádkářů, v baťůžkách dětí na výletě, v kompostech na okrajích vesnic a v tajných norách divokých prasat, která si tam jablka na zimu chytře poschovávala. No tak chytře…když je objeví strakáček, mají smůlu.

 

P1200975
Nejdříve mi Simon nese jablko vítězoslavně ukázat a pak začne hra. A tak jak si hraje on, jsem si nevyhrála ani já, když jsem v pěti letech pořádala válku Igráčků s Legáčkama.
Hází jablko do vzduchu, skáče pro něj, znova si ho nadhazuje a úplně nejraději jablko schválně pouští z kopce a následně ho chytá, aby ho zase pustit z tlamičky a ono se opět kutálelo z kopce dolů. A tak stále dokola. Plný radosti ze života, strašně šťastný na světě.

 

P1210063
A jakmile je Simon zažrán do hry, přichází Instinktův čas.
Vždy se mi zdá, že se snad na tu chvíli proměnil v neslyšnou pumu. Ouška má najednou taková kulatější, fousky se mu prodlouží, srst získá ebenový nádech a jeho oči přímo svítí do dálky.
Jde tři kroky za Simonem, upřeně sleduje každý jeho pohyb a čeká na sebemenší bráškovu nepozornost, aby mohl jablko ukořistit. A když se taková příležitost naskytne, mrštně skočí, tesáky se zakousne do jablka a utíká ho zardousit na okraj cesty.
Když o tom tak přemýšlím, Instinkt takhle za den spořádá i deset jablek. Ale já jsem četla, že jsou velmi zdravá. A vůbec, hra je hra.
A pak nastává třetí etapa a to boj o šťopku. Inouškovi, který už má opět svoji roztomilou psí podobu, trčí jako miniaturní klacíček z tlamy a Simon na něj štěká a doráží a nic jiného na světě než šťopka ho nezajímá.
Prostě až skončí sezóna jablek, bude to pěkná nuda!

 

P1210004

* SIMONOVI JE ROK A PŮL *

13. 11. 2014
P1210220
Hola hola! Simonovi je rok a půl. Nebo-li osmnáct měsíců. Chcete-li 547,5 dnů. (Tento prapodivný výsledek sice nechápu, ale když 365 + 365 : 2 = 547,5 tak to tak prostě bude) (Každopádně minuty a vteřiny už radši odmítám počítat).
A proč už mu je rok a půl? Protože čas jeho života je nemilosrdně odkrojován den za dnem, ostatně stejně jako čas každé jiné bytosti na této planetě.
Ale tedy jak tak koukám, začala jsem strašně pesimisticky. To asi proto, že už třetí den prší a já se snad nikdy v životě, který je mi nemilosrdně odkrojován den za dnem, nenaučím manipulovat s deštníkem.

 

P1210099
Po takové době s brakoušem můžu říci, že volba tohoto plemene byla jedním z mých nejlepších rozhodnutí. Tak povahově dokonalého psa, který se tolik hodí právě k mé povaze (to se nechválím, protože přeci pouze protiklady se přitahují!) jsem si ani ve snu nevysnila.
Nemůžu z něj, když mě ráno budí mručením a kroužením po místnosti s hracím uzlem v hubě a jazejček mu visí poněkud na stranu, protože se už prostě nikam jinam nevejde. Zlobím ho, když mu házím kamínky pro které se potápí, ale které stejně divoká voda nadobro pohltila. Jsem mu vděčná když po sprše zjistím, že nemám v koupelně pantofle a on mi je přinese. Směju se, když zápasí s kládou, jako kdyby byl lvem bojujícím s něžnou gazelou. Obdivuju ho, když hbitě vyběhne kopec na který se já škrábu půl hodiny. Miluju ho když na mě mrkne, pohodí ušima a jdeme si hrát…

 

P1210215

* REVIZE PRAŽSKÝCH PARKŮ *

9. 10. 2014
Simon se dívá, jak se ryby mrskají v rybníce
Tak se nám nějak zachtělo zrevidovat pražské parky. Jako kde je nová lavička, kde byla vysazena čerstvá kytička, jestli byl nahrazen zrezivělý odpadkový koš novým a kolik je po městě volebních plakátů.
Rozhodli jsme se pro naši oblíbenou trasu Újezd – Petřín – Ladronka – Hvězda – Tichá Šárka – Nebušice – Divoká Šárka – Hanspaulka – KFC na Kulaťáku :-P (zaslouženě!) - Letná

 

DSC06243
Zhruba uprostřed cesty, v Šárce, jsme potkali postiženou holčičku s rodiči v kočárku (holčička byla v kočárku, rodiče ne). No a ta holčička, jak uviděla psy, začala na ně pozitivně reagovat a její rodiče mě poprosili, jestli by si mohla pejsky pohladit. Instinkt se ihned rozpomněl na svoji canisterapeutickou minulost, nechal se hladit, dal jí hlavu do klína a když holčičce spadla hračka, jako správný gentleman plyšového pejska zvedl a podal ho jeho právoplatné majitelce. Byl prostě kouzelnej!
Zato Simon, ten se vyznamenal. Bojí se dětí a tak stál schovaný za keřem. Jenom jedno oko mu vykukovalo zpoza Zlatého deště a s velkou nedůvěrou a nepochopením hleděl na Instinktův vřelý kontakt s malou milovnicí psů.
Ale tak nic, no. Já to chápu. Já nemám ráda například houby a nikdo mě za to neodsuzuje. Takže v pohodě, Simone!

 

Canisterapeut
* Abych nezapomněla, revize parků dopadla špatně. Všude jsou nalepené volební plakáty. Opravdu všude. Na lavičkách, v záhonech, na odpadkových koších. Takže nic jiného než volební plakáty nebylo pořádně vidět a nebylo tak možné zhodnotit, jak se radní o Prahu starají. Nám proto nezbývá než si celou trasu po volbách zopáknout.

 

* “AGENT HAZELNUT” V AKCI A SETKÁNÍ S KAČEREM D. *

27. 9. 2014
DSC06181
Juchů, sluníčko vyslyšelo moje prosby aby se ještě vrátilo. A tak jsme mohli grilovat, válet se po trávníku, opalovat se, hrát si s gumovým, pískacím netopýrem a blbnout v potoce (což jsme udělali) a také jsme mohli pomáhat s úklidem zahrady, natírat plot, sbírat jablka, řezat dřevo a posekat trávník (což jsme neudělali).

 

DSC06194
Vymyslela jsem totiž lepší prácičku. Insta jsem tajně posílala pro lískové oříšky spadané ze sousedovic stromu. Potom mi Instinkt skořápku také rozlouskl a oříšek už byl jen můj!
(Takhle. Já nepopírám, že Instinkt má lískové oříšky též velmi rád. Ale následující program aport kachny mu vše bohatě vynahradil, protože byl naprosto ve svém živlu) (i když zde na fotu je ve svém živlu Simon).

 

DSC06140
Nakonec nesměla samo chybět ani pořádná procházka. Ale pak už člověka i psa sluneční paprsky ozařovaly míň a míň, a pestrobarevné listy spadané na chladnoucí zem šustily pod nohama jakoby víc, jak utichl zpěv ptáků. Nastal čas návratu domů. Ale sluníčko, my s tebou počítáme i zítra! ! !

 

DSC06204

* INSTINKT MÁ DNES DESÁTÉ NAROZENINY *

9. 9. 2014
7S2U8627
Přesně před deseti lety se narodil jeden šedý chlapeček, můj Inouš. No, upřímně, jsem celkem dojatá. (Ovšem ne natolik, abych konečně udělala psí dort). (Ale až bude Instovi dvacet let, tak se k tomu určitě přinutím a překonám svůj odpor k vaření.)
Něco ale přeci jen Instinkt dostal. Pět salátových okurek převázaných mašličkou, protože po nich se může utlouct, po mašličkách.

 

7S2U8580
Insty, jsem šťastná že tě mám a víš co, viď?…
Pusuuu, kočko moje! :-*

 

DSCF8794

* VÝLET OKOLÍM ŘEKY CHRUDIMKY *

2. 8. 2014
DSC05869Nádherné léto je v plném proudu a tak si nemůžeme nechat uniknout jedinou příležitost k dlouhému výletu. Stejně se ale nikdy nenabažíme té dokonalé přírody (lesů, luk, lidí, zvířat a tak) …
Tentokrát jsme zamířili do Železných hor (možná přesnější geografické označení oblasti je Vysočina, ale já tento název od jisté doby nemám vůbec ráda) a vydali se po turistické značce barvy vody, podél řeky Chrudimky.
DSC05851A viděli jsme toho hrozně moc. Zříceninu hradu Oheb, malebné vesnice plné pestrobarevných kytiček, opálené rekreanty hrající badminton, dva raky na písčité pláži bojující klepety o svoje území, strašnou spoustu malin a ostružin, jejichž dny byly bohužel toho krásného, letního dne sečteny, děti na pionýrském (vážně) táboře sedící na hřišti a prostřednictvím mobilních telefonů si povídající se svými kamarády na Facebooku, malou holčičku co mi řekla, že mám dva hrozně krásné Kokršpaněly, sluníčko které se odráželo ve vlnách řeky Chrudimky a panenku Barbie bez ručičky zapíchnutou v mraveništi.
DSC05868Ježkovy voči, to byl tak skvělý výlet!

* KARTÁČKOMÁNIE *

1. 8. 2014
DSC05926
Simonkova láska ke kartáčkům roste každým dnem. Musela jsem mu koupit velké množství zubních kartáčků aby byl zcela spokojen. Teď si také velmi oblíbil takové ty větší kartáčky na ruce a nepohrdne ani kartáčem na podlahu. Prostě musí to mít štětinky!

 

* SIMON, JUNIOR ŠAMPION ČESKÉ REPUBLIKY *

23. 7. 2014
DSC05680
Tak už je to černé na bílém, že je Simon Junior šampion ČR! Abych to úplně upřesnila, je šampionem krásy, bohužel ne práce :-P
Zavolala jsem si Simonka k sobě a s kytičkou v ruce, jako výrazem blahopřání, mu povídám: “tak si představ, že jsi se stal…héééj, kam jdeš?” Simona vůbec moje proslovy nezajímaly a šel si do koupelny pro svůj kartáček, protože jeho nejoblíbenější činností je nyní neustálé nošení zubních (psích) kartáčků v tlamičce. Kartáček jsem mu vzala a říkám mu znova: “Simonku, ty seš tak hrozně krásnej, že jsi se stal jun…” a než jsem to dořekla vidím, že ho zase nevidím, slyším opětovné štrachání v koupelně a Sim si strašně šťastně a hrdě nese Instinktův kartáček. “A tak si z těch kartáčků udělej třeba mauzoleum”, uraženě mu povídám a kytičku si dávám do vlasů.
(To že má také nový pracovní certifikát a může se na výstavě hlásit do třídy pracovní jsem mu radši ani neříkala, protože hovory o výstavách nemá rád.)
No, ještě že je tu už víkend a zítra jdeme na dlouhatánský výlet.
Krásnou neděli všem!