24. 8. 2019
69223436_2568638613179141_7936995495950417920_n
Tak na psaní tohoto příspěvku se vrhnu hned, protože jsem stále plná radosti!
Ale hezky popořádku.

 

DSC_8751
V předvečer výstavy jsem měla nějaké ošklivé bubáky v hlavě a říkala jsem si, že na to peču a nikam nejedu.
Protože jsem ale byla dlouho dopředu domluvená s handlerkou Evou, tak jsem bubáky poslala někam a rozhodla se, že teda pojedu.

 

68804308_1840064532763272_4767401449313271808_n
Do Boleslavi jsme dorazili s časovou rezervičkou, takže byl čas i na koupando grando v Jizeře (pokud by mě paní v květovaných plavkách, které nelichotily postavě, nepokárala, že psi se v Jizeře koupat nesmí, napsala bych ve Vltavě).
Delfín naštěstí uschl v cuku letu, protože bylo nesmírné vedro a mohl nastoupit do kruhu.
A vyhrál svoji třídu šampionů, kde měl dva konkurenty.
Pak šel o CACIBa, tedy nejlepšího psa, s vítězi – psy ostatních tříd. Já jsem byla schovaná za bukem, abych ho nerozptylovala a do kruhu jsem tak vůbec neviděla. A pak přiběhla Eva a povídá: “má CACIBa!” Já na to: “ty vogooo!” (doslovná interpretace vyřčených vět).
A když byly posouzeny i všechny fenky, tak šel Delfín do kruhu o Best Of Breed. Já se šla opět schovat za buk a pak přiběhla rozesmátá Eva s Delfínem a já už tušila, co mi řekne a taky že jo, protože mi povídá: “má BOBa”.
To bylo radosti na Starém Bělidle! (Teda v Mladé Boleslavi). Úplně mi šel mráz po zádech! Brrrr!

 

70122104_403108780561685_8885454373761581056_n
Takže suma sumárum, Delfínek získal od švýcarské rozhodčí Christine Rossier: V1, CAC, CACIB, BOB.
V závěrečkách už nezabodoval, ale to vůbec nevadí.
Ten můj krasaveček krásnej, velikánskej, Mr. Delfín mi udělal toho sobotního srpnového parného dne tak velikánskou radost!
(A za vše děkuji Delfínově handlerce Evě Tiché a mému talismánkovi Simonkovi)

 

Foto Delfína v kruhu: Jana Píchová

* KOMIX: JAK SE CHTĚL DELFÍN DOSTAT NA SLÁMU *

3. 8. 2019
A
Musím se stůj co stůj dostat nahoru (i když nevím proč)…

 

1
…hlavně opatrně, abych si třeba nezlomil drápek…

 

2
…tak tudy to nepůjde…

 

3
…zkusím to z druhé strany…

 

4
…a s větším rozběhem…

 

5
…už tam skoro jsem…

 

6
…sákryš, zase nic…

 

7
…já ti dám co proto, ty hnusnej velikej balíku…

 

8
…ani zepředu se tam nedostanu…

 

9
…tak tě rozkoušu na cimpr campr…

 

10
…dobře, tak poslední pokus…

 

13
…voilà, A JSEM TU!

 

14

* ROZHOVOR PRO ECANIS.CZ *

16. 7. 2019

Aport!

Byla jsem oslovena, abych do internetového kynologického magazínu www.ecanis.cz napsala nějaké to povídáníčko (formou rozhovoru) o Italských ohařích.

 

Rozhovor
Odpovídala jsem pravdu a nic než pravdu o tomto plemeni, mému srdci bezkonkurenčně nejbližšímu.
Kdo si chce rozhovor přečíst, ať klikne na fotku Simona s věnečkem z pampelišek.

 

DSC_0746

 

maxresdefault

 

  ↓   ↓   ↓    Klik na Simona   ↓   ↓   ↓

Bracco Italiano

 

* AGILITY TÁBOR CELNICE 2019 *

24. – 29. 6. 2019
DSC_8408
Tralala. Konečně jsme se dočkali. Nedočkavě očekávaného týdne na agility táboře v čarokrásných jižních Čechách.

 

IMG_1710
Abychom ale mohli odjet, musela jsem nejdříve zabalit. Kartáček, šitíčko, špejle, Bibli a tak.
Ovšem já nesnáším balení. A ani balit neumím.
Půl hodiny jsem seděla na vaně a pak jsem se do toho teda pustila. A dokázala to.
Takže jsme konečně mohli frčet směr -> jih.

 

DSC_8422
A to jako úplně na jih, přesně na hraniční bod, do Nových Hradů, k budově bývalé celnice.
Protože tam milovníci psů vybudovali hotel pro psy (a lidi), kteří mají vztah ke psům totožný jako oni sami. Teda ty lidi pro které to je vybudované mají totožný vztah ke psům jako ti, jež hotel vybudovali. Ale i ti psi, co do hotelu přijedou musí mít totožný (tedy kladný) vztah k ostatním psům jako zakladatelé hotelu (i když ti sami nejsou psy), jinak by tam vznikla mela.
Teď jsem se do toho nějak zamotala. A hlavně Kanta do toho netahat.
Tak jinak. Jeli jsme do hotelu, který je primárně určen lidem se psy.

 

DSC_8619
A takové místo je pro (pozor, teď budu muset napsat slovo, které extrémně nemám ráda) pejskaře rájem.
Psi tam mohli všude. Do sprchového koutu, do postele, na okno i na stůl.
Prostě totální SVOBODA. Žádné omezování. No stress.

 

IMG_1603
Jelikož ale já tak benevolentní nejsem, svým psům jsem zavedla v tom psím ráji přísná pravidla.
Na postel jen přes mou mrtvolu, do sprchy pouze večer a na stůl klidně.
Delfín teda zničil aspoň garnýž, když jsem byla na obědě. Jako že SVOBODA projevu, či co.
Garnýž jsem nastavila špejlí a myslím, že pak pokojská nic nepoznala.

 

DSC_8413
Teď už ale z budovy rychle ven, zaběhat si agility.

 

DSC_8631
A toho dokonalého sportu, postaveném na spolupráci člověka a psa, jsme si tam užili maximálně.
Celkem čtyři hodiny denně jsem byla na place. Simon dvě a Delfí také dvě. Tedy dvě plus dvě rovná se čtvrtá odmocnina na druhou.

 

DSC_8690
Chytli jsme týden kdy byla vedra asi tak 40°C, takže výcvik byl brzy ráno a pozdě večer. Po zbytek dne jsme se snažili oddávat naší vášni – turistice, ale vedro bylo tak úmorné, že jsme někam vyšli a do cíle jsme nedošli. Vrátili jsme se na Celnici jako zbití, polomrtví psi.
Naštěstí přeci jen pár cílů dobyto bylo. A to Terčino údolí a bludný balvan – hraniční kámen od pradávna nehybně (pochopitelně) stojící v hlubokém lese.

 

IMG_1705
Sečteno podtrženo, byl to dokonalý týden a ještě teď se mi stýská…
Protože jsem ale Simonovi zapomněla s sebou zabalit růžovou plyšovou opičku se kterou usíná, tak musím na závěr za trest napsat padesátkrát jedno slůvečko:

 

DSC_8595
Pejskař, pejskař , pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař , pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař , pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař , pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař , pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař.

 

 

 

* MĚSTO VS. PŘÍRODA 1:0 *

1. 6. 2019
DSC_8321
Vyšli jsme si netopejrama do našich nejoblíbenějších exteriérů – polí, luk, lesů a hájů.

 

DSC_8340
Pozorovali jsme pavoučka, který visel hlavou dolů na tenounkém vlákénku nebo housenku, jak podniká cestu z jedné strany stébla na druhou.
Být v přírodě je radost.

 

DSC_8328
Všude létali rozkošní brouci s duhovými krovkami, co člověka jemně šimrají, když si jeho kůži vyberou jako přistávací dráhu. Také jsem se kochala košatými stromy, které byly obtěžkány různými plody. V přírodě člověk nenarazí na hlučné dopravní prostředky, ale zapomene na čas, když pozoruje mravence, kteří potichoučku přepravují jehličí a larvy do mraveniště. Nebo lze obdivovat různé hbité hady, na které by ve městě těžko kdo kdy narazil. A hlavně v lese nejsou žádné obchodní domy plné chemickch blafů, ale pouze krmelce se senem a plné stráně slaďoučkých malin. Navíc v některých lokalitách lze dokonce narazit i na roztomilá hrající si mědvíďata.

 

DSC_8122
A psi jsou takoví čistčí, než ve městě, kde se pohybují po špinavých pražských ulicích. Po výletě v přírodě voní pryskyřicí a všemožnými bylinami.
Tak jsme šli pořád dál a dál tou přírodní krásou.
 
DSC_8367
A pak se vyváleli v mrtvém srnci.

 

DSC_8197
Kakraholte, já vám dám, vy čerti! Ke mně. Teda deset metrů ode mě a blíž se nepřibližujte. A mažeme domů, do města.

 

DSC_7995
Taky zlatý město, že jo.

 

DSC_8373
Žádnej dotěrnej hmyz tam neprovokuje, stromy po mně neházejí zralé žaludy. Všude se dostanu MHD a nemusím se brodit rozbahněnou loukou. Mravenec mi nevleze pod tričko, takže netajtrdlíkuju a neprovádím rituální tance, abych se vetřelce zbavila. Ve městě mi ani nemůže přes cestu přeběhnout zmije jedovatá. Můžu si kdykoli zaskočit nakoupit do moderního obchodního domu malinové sušenky v pěkném obalu a nemusím se trny prodírat pro kyselé maliny. Navíc ve městě mi nehrozí alergie na Přesličku rolní a medvěd mě může ohrožovat maximálně tak na Staromáku.
Jsem městský člověk.

 

* DELFÍN ŠAMPIONEM KRÁSY ČR *

21. 5. 2019
DSC_7869
V květnu jsme vyrazili na naši oblíbenou mezinárodku do Litoměřic.
Hezounké městečko, pohodová vzdálenost od Prahy a svěže zelené výstaviště Zahrada Čech, kde výstava každý rok probíhá.

 

DSC_7896
Můj krásný šedý Delfínek získal od rozhodčí Mgr. Boženy Ovesné známku V1, CAC a dokonce res. CACIB
a tím dokončil šampiona krásy ČR.

 

DSC_7914
Za vše musím ovšem poděkovat Delfínově handlerce Evě Tiché, bez které by to prostě nešlo.

 

* SIMONŮV VELKÝ DEN *

13. 5. 2019
DSC_8350
Simon slaví šesté narozky.

 

DSC_8044
A já nechci ani vědět, kolik dolarů už jsem dala za stovky kilogramů těch mastnejch granulí, které za svůj život spořádal a které tak rád chroupe. Nebo za tu hromadu vožužlanejch hraček, co se válí všude kolem a já o ně neustále zakopávám.
Kolikrát jsem se musela sehnout a kolik tun odpadu už jsem po něm sesbírala.
Kolik blech jsem honila po pokoji.
Kolikrát jsem prala ten smradlavej pelech, utírala sliny kolem misky a z futer dveří.
Kolik pšenice muselo padnout na ty jeho zbožňovaný piškoty a lidé pak neměli z čeho péct chléb.
Kolikrát jsem se styděla, když prděl v metru.
Kolik obojků jsem nakoupila, protože mu všechny strašně slušely.
Kolikrát jsem s ním musela ven, i když pršelo, po černém nebi metaly hromy blesky a padaly kroupy jako pštrosí vejce.
Kolik klíšťáků jsem mu už vykroutila.
Kolikrát jsem lovila chlup z polévky.

 

 

Moc se nesměj, ty jeden!

 

DSC_8038
A já jsem tohle všechno dělala, dělám a budu dělat strašně ráda, 
PROTOŽE HO NEUVĚŘITELNĚ MILUJU, MILUJU A MILUJU!

 

DSC_8270

* NAROZKY, ❤ A MÁM DOMA ZÁVODNÍKA *

6. 2. 2019
DSC_7631
Ne e!

 

DSC_7595
To není možný.

 

DSC_7407
Já tomu opravdu nemůžu uvěřit!

 

DSC_7566
Že má Delfín už druhé narozeniny.

 

DSC_7399
Vždyť je to jako včera, co jsem se milionkrát za den dívala na jeho fotky.
Protože ještě nespal u mě v náručí, ale byl daleko.

 

DSC_7715
Když jsem se každé ráno každičkého dne netrpělivě dívala na FB, jestli náhodou chovatelka nepřidala nové fotky štěňátek.

 

DSC_7702
Ach. To bylo krásný čekání a těšení.
A dočkala jsem se tak skvělýho a nádhernýho psa.

 

DSC_7718
A ten šedivej kluk šel pár dní po svých druhých narozkách na screening srdce (až na veterinu do Slaného, protože s touto klinikou spolupracuje Klub chovatelů výmarských ohařů, kam se pak výsledky posílají) a vyšetření dopadlo na jedničku s hvězdičkou – viz. dokument ve fotogalerce.

 

DSC_7701
A můj druhej kluk, strakáček, taky dostal jedno lejstro a to agility výkonnostní průkaz.
Jaro už vystrkuje růžky a nové výzvy na nás čekají.

* PF 2019 *

1. 1. 2019

 

PF 2019
 

Přejeme všem krásný nový rok 2019! :-*

 

(Ale tedy realizace téhle fotky byla docela fuška – natáhnout dráty z těch svítících cingrlátek od baráku až do parku…)

 

 

*HOŠÁNCI NA PODZIM *

24. 11. 2018
DSC_7118
O ou, mám nějaký publikační skluz.

 

DSC_6938
A virtuálním podvodem nastavuji datum uveřejnění tohoto příspěvku jako listopadové, i když už je dávno po Vánocích.

 

DSC_7138
No to by ale taky Simonek nesměl chtít, tu uvařit nějakou specialitku, tu podrbat na hlavičce a tu házet balónky z kopce pořád dokola.

 

DSC_6910
A Delfínek by nesměl soustavně brát do zobáčku jednu z bot, utíkat s ní do komory a tam se zabarikádovat kočičími konzervami.

 

DSC_7133
To by pak byl čas i na vysedávání u písíčka a psaní hlubokých textů.

 

DSC_6848
Tuhle jsem šla večer za písničkou a když jsem se vrátila domů tak jsem zjistila, že Delfín přečetl (rozuměj rozkousal) Sněhuláka (Nesbøva) a Síma mi vůbec nepodal při příchodu ruku (a to se tak pokaždé zdravíme).

 

DSC_6964
Jsou to strašní mazánci!

 

DSC_6863
Teď mám ale volné dny, tralala!

 

DSC_7144
Takže sladká svoboda a dlouhatánské procházky po všech čertech jsou na pořadu každého dne.

 

DSC_6989
Mazánci tak nemají důvod k jakémukoliv protestnímu chování.

 

DSC_7027
Jenom tedy k úplné dokonalosti nám ještě chybí sníh. Abychom si mohli postavit nějakého toho Sněhuláka.