DRÁČCI V LEDNU

5. 1. 2020
DSC_9803
Vyšli jsme s klukama, na zimní procházku,
v ranečku foťák i pečenou klobásku.

 

DSC_9963
Termosku s čajem, náhradní svetr,
kdybychom zapadli, do sněhu metr.

 

DSC_9800
Péřovou bundu a dlouhou šálu,
ať zimou nezhebnu a nejsem v Pánu.

 

Simon měl obleček a Delfín čepičku,
bude jim teploučko, jak v žhavém krbíčku.

 

DSC_9928
Ušli jsme první krok, zašlápli sněženku,
sluníčko sežehlo, pole i housenku.

 

Horký čaj v termosce, pálí jak uhlíky,
spíš by se hodily, ledové čajíky.

 

DSC_9987
Sluneční paprsky, svítí teď o sto šest,
jenže je leden a já chci sníh a led.

 

Potu mi po zádech, tečou tak litry,
já chci mít plavky, né svetr s flitry.

 

DSC_9872
Simon má v oblečku, vysokou horečku,
Delfín zas v čepičce, úpal až v mozečku.

 

Domů se plazíme, s jazykem na vestě,
šálu jsme nechali, ležet už na cestě.

 

DSC_9796
Globální teplení, to mi nic neříká,
vždyť já jsem fanynkou, starého Vašíka.

 

Fanynkou Babiše, Klause i Zemana,
právě jsem za trest, do hnoje hapala.

 

 

* JAK SIMON ZAZÁŘIL NA AGILITY ZKOUŠKÁCH V BEROUNĚ *

6. 12. 2019
78451579_2328830990554543_3837374715710668800_n
Protože Simonek nikdy nezlobí, čert ho pátého prosince neodnesl do pekla a mohl tak den na to jet na agility závody do Berouna.
(Delfín s námi jet nemohl…).
Beroun je tak roztomilý městečko! Žije to tam, všude plno obchůdků (jen tedy tričko s lebkou neměli na skladě) a kavárniček.
Skrze vyleštěné výlohy prosakuje útulná atmosféra a škvírou ve dveřích zase vůně kávy, že člověk už už bere za kliku, aby mohl zabořit nos do kávové pěny…
…jenže časový pres mi znemožnil dát si presso a tak jsme museli pospíchat přes berounské náměstí směr kynologická hala.
Náměstí mají nádherné a když k tomu připočtu vánoční atmošku a světélkující výzdobu, tak mi vzpomínka na tohle město jen tak z mysli nezmizí.
A to není jediný důvod proč nezmizí.
Simon na agility zkouškách získal v prvním běhu druhé místo a v druhém zaběhl čistě a byl dokonce prga z dvanácti psů v kategorii large!
Hvězdička jedna moje ušatá!
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★

 

* SIMONOVY PRVNÍ AGI ZÁVODY A DELFÍN NA VÝSTAVĚ V BUDĚJOVICÍCH *

19. 10. 2019
DSC_9714
Podzim v plném proudu (tedy abych byla úplně upřímná, jelikož píšu příspěvek v lednu roku 2020, podzim onehdá byl v plném proudu) a protože na jihu jsou ty spadané listy nějak barevnější a v Budějovicích jsme už dlouho nebyli, rozjeli jsme se tam s Delfínem na výstavu.
Ve řídě šampionů získal: V1, res. CAC a res. CACIB
Pak jsme si udělali dlouhou procházku podél řeky a brodili jsme se po kolena tím nádherným listím.
Jo a koupila jsem si tričko s lebkou.

 

DSC_5308
Ale Simona čekala další víkend pořádná akce! Jeho první závody (respektive zkoušky) agility. A to hnedle dvoje, v pátek a v sobotu.
A strakatej drak zaválel. ★
V pátečním prvním běhu byl třetí, ve druhém také třetí.
V sobotu pátý a ve druhém běhu prvnííí! ★
Byla to skvělá jízda a parádně jsme si to užili.

 

FBXZ3800 (1)
Ze Simonovy výhry -> psích pamlsků, teda ne, z dýně, jsem udělala delikatesní polévku.
Mám takové tušení, že to nebyla dýně konzumní, ale okrasná, kterou se zdobí na podzim okna, garáže a ploty.
Ale už je leden a stále žiju.

 

* BESKYDY & JAVORNÍKY *

8. – 14. 9. 2019
<3
Toliko jsem se chvestkala (1*) na tento týdeň! (Ancijáš (2*) aby spral tu poudačku, že když sa člověk na něco chvestká (1*), tak je to tam pak mrchavý (3*)).
A konečně jsem se dosobila! (4*)

 

Prostě nádhera
Hołgýňali (5*) jsme se Dé jedničkou do Velkých Karlovic, do moc útulňóčkého penziónu Pod Pralesem, kde bóli shovívaví k mým dvěma čivavám.

 

Elá hop!
Ještě kolevá (6*) Brna jsem nevzala na javu (7*) žádnú změnu, ale už na Vsacku (8*) mě udivila podivuhodně krásná příroda.
A ve Velkých Karlovicích i oba čivaváci vyskočili z přepravní škrošňi (9*) a snažili se dočáhnúť (10*) k okýškům (11×), aby také oni omrkli okršek (12*).
Byli jsme v Jiříkově vidění. Jako kdybychom nebyli ani v Čechii, ale v Rakousích nebo ve Švýcarech.
Skorem mi valdúfky (13*) vypadly z důlků, jak byla okoličná (14*) příroda pěkňúčká!

 

U nejkrásnější kapličky na světě
Hned po usalašení se v penziónu jsme jochali (15*) na místní rozhledňu volajúcí sa Miloňová, jelikož nebol čas ztrácet čas.

 

Strakáček odpočívá po výstupu
A vážně, příroda je tam božská!!!! (Tak se mi zažímá (16*), jak teď o tom pšú (17*)).
Snad polovinu župy (18*) v tomto kraji zabírajú šťavnatě zelené lúky a štvrtinu prostoru na těch lúkách zabírajú mlékodajky (19*).
A všude kol dřevěnice (20*).
V podvečer jde z lesů opar a omamná vóňa.
Je to tam jak v iném svjeťe (21*), jako na onom svjeťe.

 

DSC_8819
Výchyrný (22*) taky bolo, že jak jsme tam vegetovali druhý týdeň v září, mimo sezónu, tak 1) nebyla horúčava (23*) a 2) jsme tam byli skorem jediní besedníci (24*) těchto čeření (25*). Na turistických trasách jsme nikoho nepotkávali (vyjma Pusteven, tam je vždy někdo i ve středu o polednách, v ledňu a za úlichy (26*)).
Pumři (27*) tak měli k dispozici ohromné přírodní výběhy (i když je tedy pravda, že čivava toho moc nenataryguje (28*), však jsem je taky většinou nesla v pinklu (29*) na chrbétu (30*)).

 

DSC_8899
Hned první deň večír jsme začali plánovať výlety na každý z následujících dňů. V tom čarokrásném kraji je toliko lákadel, že člověk ani pumr (27*) neví, kam se vydať dříve.

 

DSC_9428
A tak jsem náš itinerář naplánovala na vteřinky přesně, že by se jakákoliv drhleň (31*) generálního direktora ode mňa mohla učiť! (32*).

 

DSC_8994
A kdeže jsme to všade boli?
V Karlovském múzeu s expozicí staročeských betlémů a švrlaků (33*), přičemž v každé z nich byla minimálně jedna dírka od dřevjáka (34*).
Ve Valašském múzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, netřeba představovat, které teda bolo dřevjákem (34*) prolezlé celé,

 

DSC_8924
na Pustevnách, Radhošti, u Libušína (jehož oprava byla v plném prúdu) a v kapli sv. Cyrila a Metůdka.
Špatně zadaná adrésa do navigáce zapříčinila to, že jsme dojeli antonobílem (35*) rovnem na vrchól.
Tak jsem to ale nemohla nechať, neboť nerada dobývám vrchóly bez roboty.
Proto jsem jochala (36*) dolů a pak nahóru.

 

DSC_9456
Nevynechali jsme ani Památník Antonína Strnadela. Pro mňa, jako milovničku ilustrácie, byl velkým objevom tento úžasný maléř, jehož meno nese památník.
Hezoučký byl také vsetínský zámek a výšlap hore, na věž,
skoro každý deň cesta do Karolinky a místního Penny Márketu pro avokáda,
Zvonica na Soláni, půvabné trasy po soláňském hřebeni (to opravdu nemám slov), roztomilé chalúpky, rozhledňa Čarták, výlet na Slovensko na Vel´ký Javorník a Rozhl´adňu Stratenec – to bol opravdu nepřenosný zážitok…

 

DSC_9186
První den dobrodružství byla energie pumprů (27*) a účastníků rajzu (37*) obdivuhodná.
(Delfínovi by jeho temperament záviděl aj olympijský víťaz).
V dalších dňech (na hodinkách jsem měla každý večír 40. – 50. tisíc kročejů (38*)) už Simonek netarygoval (28*) po lesních stráních až ouplně nahóru, stejně tak ludkoví (39*) účastníci rajzu (37*) se více zastavovali (jako na čumendu výhledů do kraje).
(Delfínova energia byla stále na 100% nabitá jako první deň).
A v posledních dňech už se Simon zastavoval, lelkoval a válel sa (a ludkoví (39*) účastníci taktéž), takže na rozhledňu Stratenec jsem se plazila enem já a táhl mě hore Delfín, který byl stejně nabušený jako první deň, když vystoupil z antonobílu (35*)…
Simon zvostal dole gabať (40*) v kavárně u vahánku (41*) s ledovou vódou.

 

DSC_8901
Častokrát vzpomínám na tenťo dokonalý týdeň… slunkové počasí, příroda…víme…, milý penzionek s fryštukem (42*) podle mého gusta a hlavně jsme se nikde nezapotrošili (43*) a ani se nedožebračili (44*).

 

DSC_9394
Já si snad dokážu i představit, že bych tam mohla meškať (45*).
A to říkám já, závislák na jízdě metrem, na srazech pod ocasem a návštěvách Národní galérie.

 

 

1* – těšila, 2* – čert, 3* – špatný, 4* – dočkat se, 5* – jet po nerovné cestě, 6* – kolem, 7* – nezaznamenala, 8* – Vsetínsko, 9* – bedýnka, 10* – dosáhnout, 11* – okénko, 12* – okolí, 13* – oči, 14* – okolní, 15* – vydat se, 16* – stýskat si, 17* – psát, 18* – kraj, 19* – krávy, 20* – dřevěná chalupa, 21* – v jiném světě, 22* – výborné, 23* – vedro, 24* – návštěvníci, 25* – hory, 26* - bouře s větrem a sněhem, 27* – psi, 28* – běhat, 29* – baťoh, 30* – záda, 31* – asistentka, 32* – já jsem asistentka, 33* – vařečka, 34* – červotoč, 35* – auto, 36* – jít, 37* – účastníci výletu, 38* – kroků, 39* – lidští, 40* – spát, 41* – miska, 42* – snídaně, 43* – neztratit se, 44* – nezranit se, 45* – bydlet

 

 

* DELFÍNŮV ÚŽASNÝ ÚSPĚCH NA MEZINÁRODCE V MLADÉ BOLESLAVI *

24. 8. 2019
69223436_2568638613179141_7936995495950417920_n
Tak na psaní tohoto příspěvku se vrhnu hned, protože jsem stále plná radosti!
Ale hezky popořádku.

 

DSC_8751
V předvečer výstavy jsem měla nějaké ošklivé bubáky v hlavě a říkala jsem si, že na to peču a nikam nejedu.
Protože jsem ale byla dlouho dopředu domluvená s handlerkou Evou, tak jsem bubáky poslala někam a rozhodla se, že teda pojedu.

 

68804308_1840064532763272_4767401449313271808_n
Do Boleslavi jsme dorazili s časovou rezervičkou, takže byl čas i na koupando grando v Jizeře (pokud by mě paní v květovaných plavkách, které nelichotily postavě, nepokárala, že psi se v Jizeře koupat nesmí, napsala bych ve Vltavě).
Delfín naštěstí uschl v cuku letu, protože bylo nesmírné vedro a mohl nastoupit do kruhu.
A vyhrál svoji třídu šampionů, kde měl dva konkurenty.
Pak šel o CACIBa, tedy nejlepšího psa, s vítězi – psy ostatních tříd. Já jsem byla schovaná za bukem, abych ho nerozptylovala a do kruhu jsem tak vůbec neviděla. A pak přiběhla Eva a povídá: “má CACIBa!” Já na to: “ty vogooo!” (doslovná interpretace vyřčených vět).
A když byly posouzeny i všechny fenky, tak šel Delfín do kruhu o Best Of Breed. Já se šla opět schovat za buk a pak přiběhla rozesmátá Eva s Delfínem a já už tušila, co mi řekne a taky že jo, protože mi povídá: “má BOBa”.
To bylo radosti na Starém Bělidle! (Teda v Mladé Boleslavi). Úplně mi šel mráz po zádech! Brrrr!

 

70122104_403108780561685_8885454373761581056_n
Takže suma sumárum, Delfínek získal od švýcarské rozhodčí Christine Rossier: V1, CAC, CACIB, BOB.
V závěrečkách už nezabodoval, ale to vůbec nevadí.
Ten můj krasaveček krásnej, velikánskej, Mr. Delfín mi udělal toho sobotního srpnového parného dne tak velikánskou radost!
(A za vše děkuji Delfínově handlerce Evě Tiché a mému talismánkovi Simonkovi)

 

Foto Delfína v kruhu: Jana Píchová

* KOMIX: JAK SE CHTĚL DELFÍN DOSTAT NA SLÁMU *

3. 8. 2019
A
Musím se stůj co stůj dostat nahoru (i když nevím proč)…

 

1
…hlavně opatrně, abych si třeba nezlomil drápek…

 

2
…tak tudy to nepůjde…

 

3
…zkusím to z druhé strany…

 

4
…a s větším rozběhem…

 

5
…už tam skoro jsem…

 

6
…sákryš, zase nic…

 

7
…já ti dám co proto, ty hnusnej velikej balíku…

 

8
…ani zepředu se tam nedostanu…

 

9
…tak tě rozkoušu na cimpr campr…

 

10
…dobře, tak poslední pokus…

 

13
…voilà, A JSEM TU!

 

14

* ROZHOVOR PRO ECANIS.CZ *

16. 7. 2019

Aport!

Byla jsem oslovena, abych do internetového kynologického magazínu www.ecanis.cz napsala nějaké to povídáníčko (formou rozhovoru) o Italských ohařích.

 

Rozhovor
Odpovídala jsem pravdu a nic než pravdu o tomto plemeni, mému srdci bezkonkurenčně nejbližšímu.
Kdo si chce rozhovor přečíst, ať klikne na fotku Simona s věnečkem z pampelišek.

 

DSC_0746

 

maxresdefault

 

  ↓   ↓   ↓    Klik na Simona   ↓   ↓   ↓

Bracco Italiano

 

* AGILITY TÁBOR CELNICE 2019 *

24. – 29. 6. 2019
DSC_8408
Tralala. Konečně jsme se dočkali. Nedočkavě očekávaného týdne na agility táboře v čarokrásných jižních Čechách.

 

IMG_1710
Abychom ale mohli odjet, musela jsem nejdříve zabalit. Kartáček, šitíčko, špejle, Bibli a tak.
Ovšem já nesnáším balení. A ani balit neumím.
Půl hodiny jsem seděla na vaně a pak jsem se do toho teda pustila. A dokázala to.
Takže jsme konečně mohli frčet směr -> jih.

 

DSC_8422
A to jako úplně na jih, přesně na hraniční bod, do Nových Hradů, k budově bývalé celnice.
Protože tam milovníci psů vybudovali hotel pro psy (a lidi), kteří mají vztah ke psům totožný jako oni sami. Teda ty lidi pro které to je vybudované mají totožný vztah ke psům jako ti, jež hotel vybudovali. Ale i ti psi, co do hotelu přijedou musí mít totožný (tedy kladný) vztah k ostatním psům jako zakladatelé hotelu (i když ti sami nejsou psy), jinak by tam vznikla mela.
Teď jsem se do toho nějak zamotala. A hlavně Kanta do toho netahat.
Tak jinak. Jeli jsme do hotelu, který je primárně určen lidem se psy.

 

DSC_8619
A takové místo je pro (pozor, teď budu muset napsat slovo, které extrémně nemám ráda) pejskaře rájem.
Psi tam mohli všude. Do sprchového koutu, do postele, na okno i na stůl.
Prostě totální SVOBODA. Žádné omezování. No stress.

 

IMG_1603
Jelikož ale já tak benevolentní nejsem, svým psům jsem zavedla v tom psím ráji přísná pravidla.
Na postel jen přes mou mrtvolu, do sprchy pouze večer a na stůl klidně.
Delfín teda zničil aspoň garnýž, když jsem byla na obědě. Jako že SVOBODA projevu, či co.
Garnýž jsem nastavila špejlí a myslím, že pak pokojská nic nepoznala.

 

DSC_8413
Teď už ale z budovy rychle ven, zaběhat si agility.

 

DSC_8631
A toho dokonalého sportu, postaveném na spolupráci člověka a psa, jsme si tam užili maximálně.
Celkem čtyři hodiny denně jsem byla na place. Simon dvě a Delfí také dvě. Tedy dvě plus dvě rovná se čtvrtá odmocnina na druhou.

 

DSC_8690
Chytli jsme týden kdy byla vedra asi tak 40°C, takže výcvik byl brzy ráno a pozdě večer. Po zbytek dne jsme se snažili oddávat naší vášni – turistice, ale vedro bylo tak úmorné, že jsme někam vyšli a do cíle jsme nedošli. Vrátili jsme se na Celnici jako zbití, polomrtví psi.
Naštěstí přeci jen pár cílů dobyto bylo. A to Terčino údolí a bludný balvan – hraniční kámen od pradávna nehybně (pochopitelně) stojící v hlubokém lese.

 

IMG_1705
Sečteno podtrženo, byl to dokonalý týden a ještě teď se mi stýská…
Protože jsem ale Simonovi zapomněla s sebou zabalit růžovou plyšovou opičku se kterou usíná, tak musím na závěr za trest napsat padesátkrát jedno slůvečko:

 

DSC_8595
Pejskař, pejskař , pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař , pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař , pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař , pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař , pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař, pejskař.

 

 

 

* MĚSTO VS. PŘÍRODA 1:0 *

1. 6. 2019
DSC_8321
Vyšli jsme si netopejrama do našich nejoblíbenějších exteriérů – polí, luk, lesů a hájů.

 

DSC_8340
Pozorovali jsme pavoučka, který visel hlavou dolů na tenounkém vlákénku nebo housenku, jak podniká cestu z jedné strany stébla na druhou.
Být v přírodě je radost.

 

DSC_8328
Všude létali rozkošní brouci s duhovými krovkami, co člověka jemně šimrají, když si jeho kůži vyberou jako přistávací dráhu. Také jsem se kochala košatými stromy, které byly obtěžkány různými plody. V přírodě člověk nenarazí na hlučné dopravní prostředky, ale zapomene na čas, když pozoruje mravence, kteří potichoučku přepravují jehličí a larvy do mraveniště. Nebo lze obdivovat různé hbité hady, na které by ve městě těžko kdo kdy narazil. A hlavně v lese nejsou žádné obchodní domy plné chemickch blafů, ale pouze krmelce se senem a plné stráně slaďoučkých malin. Navíc v některých lokalitách lze dokonce narazit i na roztomilá hrající si mědvíďata.

 

DSC_8122
A psi jsou takoví čistčí, než ve městě, kde se pohybují po špinavých pražských ulicích. Po výletě v přírodě voní pryskyřicí a všemožnými bylinami.
Tak jsme šli pořád dál a dál tou přírodní krásou.
 
DSC_8367
A pak se vyváleli v mrtvém srnci.

 

DSC_8197
Kakraholte, já vám dám, vy čerti! Ke mně. Teda deset metrů ode mě a blíž se nepřibližujte. A mažeme domů, do města.

 

DSC_7995
Taky zlatý město, že jo.

 

DSC_8373
Žádnej dotěrnej hmyz tam neprovokuje, stromy po mně neházejí zralé žaludy. Všude se dostanu MHD a nemusím se brodit rozbahněnou loukou. Mravenec mi nevleze pod tričko, takže netajtrdlíkuju a neprovádím rituální tance, abych se vetřelce zbavila. Ve městě mi ani nemůže přes cestu přeběhnout zmije jedovatá. Můžu si kdykoli zaskočit nakoupit do moderního obchodního domu malinové sušenky v pěkném obalu a nemusím se trny prodírat pro kyselé maliny. Navíc ve městě mi nehrozí alergie na Přesličku rolní a medvěd mě může ohrožovat maximálně tak na Staromáku.
Jsem městský člověk.

 

* DELFÍN ŠAMPIONEM KRÁSY ČR *

21. 5. 2019
DSC_7869
V květnu jsme vyrazili na naši oblíbenou mezinárodku do Litoměřic.
Hezounké městečko, pohodová vzdálenost od Prahy a svěže zelené výstaviště Zahrada Čech, kde výstava každý rok probíhá.

 

DSC_7896
Můj krásný šedý Delfínek získal od rozhodčí Mgr. Boženy Ovesné známku V1, CAC a dokonce res. CACIB
a tím dokončil šampiona krásy ČR.

 

DSC_7914
Za vše musím ovšem poděkovat Delfínově handlerce Evě Tiché, bez které by to prostě nešlo.