NAROZKY, ❤ A MÁM DOMA ZÁVODNÍKA

* VELIKONOCE *

28. 3. 2016
DSC_1610
KONEČNĚ jsme se dočkali jara! Jupíjej !!! Zářící slunce, to je něco tak nádherného. Jeho hřejivé a šimravé paprsky dělají s člověkem i psem po zimě divy. Viď, Inste?

 

DSC_1539
Velikonoce se skvěle vydařily a ten den volna navíc za ukřižování Krista – to je prostě sen. ***

 

DSC_1717
Podzimky se kvapem blíží a tak se Símou makáme na poli. Oráme, vláčíme, sázíme, řádkujeme, kypříme, kultivujeme a doufáme, že na jaře budeme sklízet. (Úspěchy na zkouškách).

 

DSC_1751
A na závěr jedna neuvěřitelná fotka se Simonem hledajícím v poli. Vypadá to, že Žižkovská věž je kousek od něj. Přitom je ale Simon vyblejsknut na poli v Nových Butovicích.

 

DSC_1680
Tak krásné jaro všem!

* SOUBOJ S ANAKONDOU *

23. 1. 2016
DSC_1117
Tuhle na procházce jsme si to vesele mašírovali sněhem. Najednou ale psi zastavili a celí ztuhli. Ani fousek se jim nepohnul, oči měli upřené na místo před sebou.
A teď už i já jsem si všimla, že sníh před námi se vlní. Vidím dobře? Had? (Možná hadice, pohlaví plazovo nešlo dost dobře rozpoznat). Ano, před námi byla obrovská, snad dvacetimetrová, Anakonda!
Instinkt se šel okamžitě schovat za keř a já jsem si říkala: “to je strašné, kdo nás zachrání, když nikde není ani živáčka? Zemřeme tady. Spolkne nás had!” (Marně jsem hledala nějakou tlustou sukovici, kterou bych použila na naši obranu. Všude kolem byly jenom nekonečně bílé pláně).
A najednou vidím, že se Simon na nebezpečného predátora vrhl!

 

DSC_1138
Zakousl se té bestii do zátylku, začal jí cupovat, nadhazovat nad sebe a opět se do ní zakusovat. Zuby mu sklouzávaly po jejím kluzkém těle. Anakonda syčela, zlověstně vyplazovala rozdvojený jazýček a ohrožovala Simona jedovými zuby. Síma se ale nevzdával. A neohroženě opakoval útoky na ni.

 

DSC_1360
Had se bránil a chtěl obvinout Simonovo tělo, aby ho znehybnil a mohl si ho pomalinku nasoukat do chřtánu. Byl v té kruté zimě evidentně vyhládlý. (Toto byl velmi dramatický moment).

 

DSC_1365
Naštěstí se ale Simonek, díky své hbitosti, vyvlékl z jeho sevření. Souboj byl vyrovnaný a my s Instinktem jsme spoza keře jen malinko vykukovali a ani nedutali.
Síma sebral svoje poslední síly a rychlým chvatem uštědřil hadovi smrtelnou ránu.

 

DSC_1368
Po dlouhém a náročném boji byla Anakonda přemožena a Simon vítězoslavně stál s udolaným plazem v tlamě a ufuněně oddychoval.
Byli jsme zachráněni!

 

DSC_1375

❄❄❄ ZIMA PŘIŠLA DO KRAJE ❄❄❄

17. 1. 2016

DSC_1025

Konečně! (Zima přišla do kraje).
Poslední dobou, v tom jarním počasí, začal Simonek pravidelně ze skříně vytahovat atrapu kačera, kterou používáme výhradně v létě, do vody. Naštěstí ale jednou ráno začaly padat sněhové vločky, tudíž iluze jara byla ta tam. A i Simon nechal kačera plavat.

 

DSC_0755

Sníh zasypal celé město. Zasněžil parky, špinavé ulice i hlavy mrzutých lidí. A najednou celá krajina působila tak čistě, upraveně a nevinně.

 

DSC_0778

Proto jsme museli vyrazit hned ven, nabažit se sněhu. Také mě zajímalo, jestli se Instinkt bude na svoji dvanáctou zimu tvářit pořád tak nadšeně jako na jedenáct zim předešlých a jestli se Simon, bude stejně jako loni, rochnit ve sněhu a chrochtat u toho. A taky že jo!

 

DSC_0718

Byla to celkově hrozně krásná a uklidňující procházka. Až téměř meditační, řekla bych. Šli jsme pořád dál a dál, i když už bylo strašně moc hodin, ale nemohli jsme prostě zastavit.

 

DSC_1267

Pak už jsme to ale zpátky domů stočit museli, protože Simonovi se na koncích oušek udělaly dvě sněhové koule, které o sebe cinkaly a tak jsme šli Símovi vyhradit domů pohodlné místečko u kamen, aby co nejdříve rozmrzl.

 

*** VESELÉ VÁNOCE ***

26. 12. 2015
Vánoce 2015
Sice trošku s křížkem po funuse, ale lépe někdy než nikdy, přejeme s klukama všem krásné Vánoce!
Přejeme vám, abyste nemuseli chodit na moc funusů, abyste byli zdraví, šťastní a veselí a hlavně, aby vám nechyběla láska.
Agáta + Instinkt + Simon
(Ano, ano, takovéto foto se žárovičkami tu již mnohokrát bylo. Ale mě se to strašně líbí, tak jsem tak kluky také vyfotila).

 

* MAKÁMEEE! *

24. 12. 2015
DSC_0588
Dnes je Štědrý den? Žádný problém. My cvičíme i v tento slavný den, v den narození Krista. Simonkovi už to skvěle jde a aportuje o sto šest. Nemalou zásluhu na tom ale má naše výborná výcvikářka Lucka Svobodová (ch. st. Danitty).
Na jaře to proto na podzimky určitě vidím. 
Dělá mi velkou radost, ten můj milovanej, sametovej kluk!
Teď už se ale loučím, čeká na mě ještě velká kupa vánočního cukroví.
Veselé Vánoce!***

 

Aha, tak s tím cukrovím nic. Právě jsem zjistila, že mi ho Simon snědl.
No počkej, ty jedna kropenatá obludo!

 

_DSC0624

* ROZBOR HLAV *

19. 12. 2015
DSC_0196Rozhodla jsem se, že udělám rozbor hlav. Srovnání hlav svých dvou chlapců. Ač to jsou oba ohaři, tak mají úplně jiný tvar lebky. Asi proto, že jeden je z Německa a druhý z Itálie.
Ánfas
Při pohledu z anfasu je jasně vidět, že zástupce výmarského ohaře má lebku mírně klenutou v úhlu 20°. A vůbec má celkově širší mozkovnu (to jasně vysvětluje to, proč je chytřejší než jeho italský kolega). Naproti tomu Ital má na hlavě takový pahorek, který vyžaduje před spaním drbat.
Uši má výmarák výše posazené a má je kratší. Sametové je mají oba tyto ohaři stejně. Oči má výmarák dále od sebe a má je velmi upřímné. Ital je má zase smutné. Celkově má takový zádumčivý pohled i když je ve skutečnosti velmi veselý.
Velký rozdíl je patrný ve tvaru tlamiček obou psů. Výmarák ji má obdélníkovou, s mělčími pysky. Ital jí má čtvercovou s podlouhlými pysky.

 

Profil
Při pohledu z profilu zase vidíme, že stop Itala je širší. Má tlustší krk a kratší lalok pod tlamou. Oči má téměř do půlky překryté víčkem, oproti výmarákovi, který může na svět koukat celýma očima.
Výmarák má také úplně rovnou plošku mezi čelem a nosem a klenutější horní část lebky. Celkově se jeví elegantněji. Jako aristokratický pes, na kterém může každý oči nechat, pro jeho stříbrnou barvu a ladný pohyb. Naproti tomu Ital, je takový roztomilý medvídek, kterému přebývá kůže, plandají uši a který pořád láká k pomazlení.
Toliko k rozboru hlav psů.

 

DSC_0481

* SIMON, CHOVNÝ PES *

6. 10. 2015
Simon
Tramtadadáááááá, Simon je oficiálně CHOVNÝM PSEM!
(Už to tedy není úplně žhavá novinka, ale fakt starý pár týdnů. K uveřejnění na stránkách jsem se nicméně dostala až teď.)

 

Psí hlava
Síma už je také uveden na webovkách klubu Bretaňských ohařů – zde.
A na těchto stránkách jsem vytvořila záložku “krytí IO” s aktuálními informacemi o Simonovi – zde.

 

_DSC0656 
Tak uvidíme, jestli se někdy (za pár měsíců nebo let) někde (třeba ve světě) najde sympatická fenka pro tohoto fešáka, ovšem příslušníka v České Republice málopočetného plemene, s příbuzností na většinu Italek žijících v ČR.
Bylo by to bezvadný. Protože Simon je tak úžasný a jedinečný pes, že by bylo škoda, aby neměl žádné dětičky!  … ♥♥♥ …
(A netajím se tím, že bych si po něm ráda nechala štěňátko).
 

*** BABÍ LÉTO ***

4. 10. 2015
_DSC0520
To je perfektní, že je pořád tak krásně!
Prostě babí léto v plné parádě, takže doma skoro vůbec nejsme a lítáme po všech čertech (= po parcích, lesích a chodíme na dlóóóuhééé výlety).

 

_DSC0394
Se Simonem jsme také zintenzivnili výcvik, jelikož Símu to strašně baví a protože musíme pořádně zamakat, zejména na aportech, abychom se mohli přihlásit na další zkoušky.

 

_DSC0649
Jenom tedy nechápu, co blbnou v tý Sýrii? ? ? Na světě je snad krásně, nebo ne?

 

_DSC0505
A tak doufám, že nebude válka, nebo budeme mít se všema procházkama, klacíčkama a liškama utrum.

 

* INSTINKTOVI JEDENÁCTÉ NAROZENINY *

9. 9. 2015
DSC07611
Dnes ráno vstal Instík dost brzy. (Já to chápu, když jedenácté narozeniny nejsou každý den a jsou dokonce jen jednou za život).
Začal významně kroužit kolem mé postele, kňučet a dokonce vzal do tlamičky Simonovu pískací žábu a koukal na mě. Tak jsem vstala, šla dát oslavenci pusinku, kousek melounu a vypravili jsme se na dlouhou, ranní procházku.

 

DSC07594
V parku nebylo moc lidí ani psů, Instinkt si tak mohl nikým nerušen pobíhat, vše očuchávat. Dívala jsem se na něj a říkala jsem si, jak jsem ráda, že je tak veselý a spokojený.

 

DSC07617
Myslím, že si Instinkt svůj narozeninový den užil. (Škoda jen, že s tím psím dortem mi to tenhle rok zase nevyšlo!)

 

 

 

☼ TROPICKÁ ☼☼☼ NÁRODKA V MLADÉ BOLESLAVI ☼

18. 7. 2015
DSC07425
Žádné léto si nenecháme ujít alespoň jednu mladoboleslavskou výstavu. Je to blízko, je tam pohodička a živé kačenky v řece, tekoucí vedle výstavního areálu.
Letos jsem Simona přihlásila na výstavu červencovou, národní, protože mě zaujal rozhodčí až z Asie, konkrétně z Kazachstánu.

 

DSC07435
A tak jsme brzy ráno vlakem frnkli z rozpálené Prahy do neméně rozpálené Boleslavi. Vzala jsem s sebou i Insta, což byla blbost, jinak se to nedá napsat, protože není nejmladší a to vedro už hodně špatně snáší. I když jsem ho pořád polévala vodou a dohlížela na to, aby byl ve stínu, stejně se pobytu na slunci nedalo vyhnout a já jsem se o něj děsně bála.

 

DSC07482
Když jsme dorazili na výstaviště, dozvěděli jsme se, že se organizátoři výstavy dozvěděli od kazašského rozhodčího, že nemá aprobaci na lovecká plemena a nemůže je tím pádem posuzovat. Italové tak byli přiděleni k rozhodčímu MVDr. Františku Šimkovi.
No a to je velmi bodrý a velmi přísný rozhodčí. Při vstupu do kruhu mi úvod zrovna nevyšel, protože jsem mu řekla: “to je Italský ohař”. Nevím jestli to bylo vedrem nebo tím, že předtím posuzoval samé teriéry a já tak tímto sdělením chtěla za teriéry udělat tlustou čáru. Ale pro příště, opravdu není dobré poučovat rozhodčího o tom, co že před ním stojí za plemeno :-D Naštěstí to pan Šimek přešel se smíchem a jal se posuzovat.

 

DSC07465Byl velmi důkladný a Simon se mu líbil. Ve třídě pracovní mu zadal známku V1 a titul CAC. Protože ale prý Simon nemá pod krkem lalok, Národního vítěze už mu nedal. Jelikož je to opravdu velmi přísný rozhodčí, který nedává výborné jak na běžícím pásu, tak jsem byla se Simonovým posudkem a tím, že vůbec od tohoto rozhodčího získal titul, velmi spokojená. A protože druhá fenka IO, která na výstavě byla, dostala známku velmi dobrou, tak titul BOB nebyl zadán a v závěrečkách se proto žádný Ital neukázal.
DSC07452
Po posuzování jsme rychle sbalili saky paky, rozloučili se se známými, nechali si výsledek zapsat do PP, převzali medaili, doplnili zásoby vody a uháněli co nejrychleji na vlakové nádraží. Bohužel, i když se cesta vinula podél řeky a kolem byly stromy, sluníčko svými paprsky stejně proniklo úplně všude. Tak jsem alespoň Insta při cestě symbolicky ovívala výstavním katalogem. 
Domů jsme dorazili odpoledne a až do večera leželi s vyplazenými jazyky na chladivých dlaždičkách.