* UŽ JE TO TADY !!! *
26. 3. 2020
Ve čtvrtek, dvacátého šestého března, se Simonovi narodila štěňata.
Je to víceméně zajímavá událost, ale nebudeme z toho dělat vědu. Vlastně to ani moc zajímavá událost není.
Vždyť se jedná jenom o zvíře, o nižší druh, než je člověk. Je to pouze savec (viz. níže) kmene strunatců, řádu šelem, čeledi psovitých. A takových psů se dnes a denně rodí miliony.
Takže nic převratného se nestalo.
Jsem velmi inteligentní a dospělý člověk, tudíž nějaké infantilní dojímání a šišlání ode mě rozhodně nečekejte. Tady nejsme na Mimibazaru a texty zde mají vysokou úroveň.
Nedá se ani říct, že jsou ta štěňata hezká. Oči mají zavřené, takže nejde rozpoznat, jaké mají úmysly. Jestli třeba nebudou intrikovat.
Nebo tak něco.
I když teda pacinečičinky mají kouzelňoučký! Jak jsou malinký a novoučký, neochozeňoučký. Jako by byly právě vyrobený v továrničce.
A jak se maminečka Rio o štěňátečka hezounky stará!
Jenom škoda, že tam nemá manžu Simona. Vidět je pospolu u jejich mimísků by bylo pohlazeníčko po dušič…
Ne, ne, ne. Klid.
Nějakou úroveň si musím zachovat.
A ty packy jsou nebezpečné. Mají ostré drápy a můžou být pro člověka rizikem.
Musí se ale nechat, že mají buclatý nádherný tělíčka s heboučkou srstičkou jak z alabastříčku.
A já se picnu, jak ono se to dobejvá k cecíčkům! A ocásečky mají dokonaloučce oválňoučký a ideálně dlouhouč…
No tak. Prrr, prrr.
Nevím co je hezkého na těch tlustých tělech.
Ani fleky na sobě ta štěňata nemají pravidelně umístěné. Mají je tam rozložené neorganizovaně. Jsou to různě velké fleky a to mě rozrušuje.
A ocasy mají moc dlouhé, vždyť to je jak zadek hada, dobrý tak maximálně jako záložka do knihy.
Ovšem jak ta drobotinka sladce kníká! To je neskutečně lahodnej zvuk, který by šel pouštět jako relaxační hudba místo zvuku velryb. Miláčci milovaňoučký a krásňouč…
Dost! Musím si opravdu zachovat nějakou intelektuální úroveň a vyspělost.
Vydávají podivné zvuky, ta psí mláďata. Vůbec nevím co jako chtějí říct. Já jim nerozumím.
Ale teda hlavičky mají dokonale kulaťoučký. To snad ani není možný, jak jsou souměrňoučký.
A jak hajinkaj ťuťánci slaďoučký. A nosánečky mají vůbec nejroztomilejší a funěj nejmelodičtěji na celém světě, drobátka zlatý.
Ne. Hlavy mají moc malé. I když…
Vzdávám se.
Ňufánci milovaný…
…broučci nádherný….
…ťu ťu…
…zlatíčka…
…prdelky…
…pusinky…
…nejkrásnější ve vesmíru… a i v galaxii, i když to je možná to samý, nevim…
…a chytrý…
…a pracovitý, společenský, poslušný, kamarádský a geniální určitě…
…miláčci cukrblíkový…
…sluníčka nejzářivější…
…pejsánečci nejrozkošnější…
Tak.
Teď tady ten svůj malinkatej virtuální prostůreček, pardon, chtěla jsem říct malý virtuální prostor, budu setsakramentsky spamovat těmahle malejma pišišvorama!
A teď to hlavní.
Narodilo se celkem deset štěňátek ❤.
Pět kluků (tři bílooranžoví, dva hnědo-bílí) a pět hnědobílých holek.*
(Myslím, že má Simon silné geny).
Všichni jsou krásní, (jak už bylo ̶j̶e̶d̶n̶o̶u̶ třicet sedm krát řečeno) silní a zdraví, s porodní hmotností od 457 do 592 gramů.
Takže kdybyste měl někdo zájem o štěňátko po nejlepším psovi na světě, Simonovi, tak si naplánujte výlet na ten nádherný sever, do úžasného Švédska a zazvoňte na zvonek chovatelské stanice Royalty Rocks.
I když ony teď budou vlastně dva roky zavřený hranice. Tak nic.
A na závěr foto hrdého otce, který si podmanil Staromák.
* Nejsem dobrý tipař
… andílci nejkrásnější…