Post By admin in  News 

13. 11. 2014

Hola hola! Simonovi je rok a půl. Nebo-li osmnáct měsíců. Chcete-li 547,5 dnů. (Tento prapodivný výsledek sice nechápu, ale když 365 + 365 : 2 = 547,5 tak to tak prostě bude) (Každopádně minuty a vteřiny už radši odmítám počítat).

A proč už mu je rok a půl? Protože čas jeho života je nemilosrdně odkrojován den za dnem, ostatně stejně jako čas každé jiné bytosti na této planetě.

Ale tedy jak tak koukám, začala jsem strašně pesimisticky. To asi proto, že už třetí den prší a já se snad nikdy v životě, který je mi nemilosrdně odkrojován den za dnem, nenaučím manipulovat s deštníkem.

Po takové době s brakoušem můžu říci, že volba tohoto plemene byla jedním z mých nejlepších rozhodnutí. Tak povahově dokonalého psa, který se tolik hodí právě k mé povaze (to se nechválím, protože přeci pouze protiklady se přitahují!) jsem si ani ve snu nevysnila.

Nemůžu z něj, když mě ráno budí mručením a kroužením po místnosti s hracím uzlem v hubě a jazejček mu visí poněkud na stranu, protože se už prostě nikam jinam nevejde. Zlobím ho, když mu házím kamínky pro které se potápí, ale které stejně divoká voda nadobro pohltila. Jsem mu vděčná když po sprše zjistím, že nemám v koupelně pantofle a on mi je přinese. Směju se, když zápasí s kládou, jako kdyby byl lvem bojujícím s něžnou gazelou. Obdivuju ho, když hbitě vyběhne kopec na který se já škrábu půl hodiny. Miluju ho když na mě mrkne, pohodí ušima a jdeme si hrát…

♥

Lis 19, 2014 |

Post By admin in  News 

9. 10. 2014

Tak se nám nějak zachtělo zrevidovat pražské parky. Jako kde je nová lavička, kde byla vysazena čerstvá kytička, jestli byl nahrazen zrezivělý odpadkový koš novým a kolik je po městě volebních plakátů.

Rozhodli jsme se pro naši oblíbenou trasu Újezd – Petřín – Ladronka – Hvězda – Tichá Šárka – Nebušice – Divoká Šárka – Hanspaulka – KFC na Kulaťáku (zaslouženě!) - Letná

Zhruba uprostřed cesty, v Šárce, jsme potkali postiženou holčičku s rodiči v kočárku (holčička byla v kočárku, rodiče ne). No a ta holčička, jak uviděla psy, začala na ně pozitivně reagovat a její rodiče mě poprosili, jestli by si mohla pejsky pohladit. Instinkt se ihned rozpomněl na svoji canisterapeutickou minulost, nechal se hladit, dal jí hlavu do klína a když holčičce spadla hračka, jako správný gentleman plyšového pejska zvedl a podal ho jeho právoplatné majitelce. Byl prostě kouzelnej!

Zato Simon, ten se vyznamenal. Bojí se dětí a tak stál schovaný za keřem. Jenom jedno oko mu vykukovalo zpoza Zlatého deště a s velkou nedůvěrou a nepochopením hleděl na Instinktův vřelý kontakt s malou milovnicí psů.

Ale tak nic, no. Já to chápu. Já nemám ráda například houby a nikdo mě za to neodsuzuje. Takže v pohodě, Simone!

* Abych nezapomněla, revize parků dopadla špatně. Všude jsou nalepené volební plakáty. Opravdu všude. Na lavičkách, v záhonech, na odpadkových koších. Takže nic jiného než volební plakáty nebylo pořádně vidět a nebylo tak možné zhodnotit, jak se radní o Prahu starají. Nám proto nezbývá než si celou trasu po volbách zopáknout.

Říj 9, 2014 |

Post By admin in  News 

27. 9. 2014

Juchů, sluníčko vyslyšelo moje prosby aby se ještě vrátilo. A tak jsme mohli grilovat, válet se po trávníku, opalovat se, hrát si s gumovým, pískacím netopýrem a blbnout v potoce (což jsme udělali) a také jsme mohli pomáhat s úklidem zahrady, natírat plot, sbírat jablka, řezat dřevo a posekat trávník (což jsme neudělali).

Vymyslela jsem totiž lepší prácičku. Insta jsem tajně posílala pro lískové oříšky spadané ze sousedovic stromu. Potom mi Instinkt skořápku také rozlouskl a oříšek už byl jen můj!

(Takhle. Já nepopírám, že Instinkt má lískové oříšky též velmi rád. Ale následující program aport kachny mu vše bohatě vynahradil, protože byl naprosto ve svém živlu) (i když zde na fotu je ve svém živlu Simon).

Nakonec nesměla samo chybět ani pořádná procházka. Ale pak už člověka i psa sluneční paprsky ozařovaly míň a míň, a pestrobarevné listy spadané na chladnoucí zem šustily pod nohama jakoby víc, jak utichl zpěv ptáků. Nastal čas návratu domů. Ale sluníčko, my s tebou počítáme i zítra! ! !

Zář 27, 2014 |

Post By admin in  News 

9. 9. 2014

Přesně před deseti lety se narodil jeden šedý chlapeček, můj Inouš. No, upřímně, jsem celkem dojatá. (Ovšem ne natolik, abych konečně udělala psí dort). (Ale až bude Instovi dvacet let, tak se k tomu určitě přinutím a překonám svůj odpor k vaření.)

Něco ale přeci jen Instinkt dostal. Pět salátových okurek převázaných mašličkou, protože po nich se může utlouct, po mašličkách.

Insty, jsem šťastná že tě mám a víš co, viď?…

Pusuuu, kočko moje! :-*

Zář 9, 2014 |

Post By admin in  News 

1. 8. 2014

Simonkova láska ke kartáčkům roste každým dnem. Musela jsem mu koupit velké množství zubních kartáčků aby byl zcela spokojen. Teď si také velmi oblíbil takové ty větší kartáčky na ruce a nepohrdne ani kartáčem na podlahu. Prostě musí to mít štětinky!

Srp 4, 2014 |

Post By admin in  News 

23. 7. 2014

Tak už je to černé na bílém, že je Simon Junior šampion ČR! Abych to úplně upřesnila, je šampionem krásy, bohužel ne práce

Zavolala jsem si Simonka k sobě a s kytičkou v ruce, jako výrazem blahopřání, mu povídám: “tak si představ, že jsi se stal…héééj, kam jdeš?” Simona vůbec moje proslovy nezajímaly a šel si do koupelny pro svůj kartáček, protože jeho nejoblíbenější činností je nyní neustálé nošení zubních (psích) kartáčků v tlamičce. Kartáček jsem mu vzala a říkám mu znova: “Simonku, ty seš tak hrozně krásnej, že jsi se stal jun…” a než jsem to dořekla vidím, že ho zase nevidím, slyším opětovné štrachání v koupelně a Sim si strašně šťastně a hrdě nese Instinktův kartáček. “A tak si z těch kartáčků udělej třeba mauzoleum”, uraženě mu povídám a kytičku si dávám do vlasů.

(To že má také nový pracovní certifikát a může se na výstavě hlásit do třídy pracovní jsem mu radši ani neříkala, protože hovory o výstavách nemá rád.)

No, ještě že je tu už víkend a zítra jdeme na dlouhatánský výlet.

Krásnou neděli všem!

Čvc 26, 2014 |

Post By admin in  News 

19. 7. 2014

Další sobota je tu a s ní i další psí výstava – Národní v Mladé Boleslavi. Dnes to ale vezmu hodně zkrátka, protože na výstavě bylo vedro a i teď je strašné vedro, tak aby se mi nepřehřál počítač.

Kromě pobíhání v kruhu jsme jen leželi ve stínu, popíjeli ledovou kávu (já) a chodili se koupat k řece (Simon s Instinktem) před dostihovým areálem, kde se akce konala.

A jak Simon dopadl? Ve třídě mladých dostal od rozhodčího Václava Vlasáka známku V1, CAJC, BOJ a následně i BOB. Ziskem třetího CAJCe tak splnil podmínky pro udělení titulu Junior šampion ČR a po vyřízení všech formalit to také Simonovi slavnostně oznámím a jsem zvědavá, co na to bude říkat!

No, je to prostě můj BOBík malej.

Čvc 20, 2014 |

Post By admin in  News 

5. 7. 2014

V první, červencové sobotní ráno mě probudilo jemné šustění. Rozespale jsem vykoukla z postele a vidím, že se mi Simonek s Instinktem hrabou v diáři! Drápkem se zastavují u data 5. 7. a když vidí, že tam není vyznačená žádná výstava, Simon si radostně odfrkne a Instinkt mu olízne ouško. Znamená to pro ně totiž to, že se budeme věnovat naší úplně nejoblíbenější činnosti – hikingu (tedy pardon, turistice. To slovo se mi ale nelíbí, tak jsem si vypůjčila a zkomolila slovo pojídačů hamburgerů a také cestujících červenými autobusy, kteří musí mít deštník vždy při sobě).

Hned jsme vyrazili vstříc sluníčku a vůni lesa, protože v Praze je to s tou vůní špatný. Simon tentokrát nedal jinak, než že si s sebou vezme balónek (samozřejmě ho za chvíli ztratil.)

Putovali jsme lesy, polními cestami, tajuplnými stezičkami vyšlapaných od divokých prasat a také kolem řeky Berounky, která psy dokonale osvěžila.

Najednou vidím, že Simon nese žabku! Žabka byla skoro nová, tudíž bylo jasné, že někomu patří. A tak jsem Simonovi vzala z huby žabku a volám: “Haló, našla jsem žabku, čí je”? (Už ta lež ve větě, že jsem žabku našla, přitom byla ukradena mým psem!). Hnědého Skokana, který se vynořil z pod hladiny jsem ujistila, že se nejedná o jeho partnerku, ale o dámskou botu žabku. A on se s úlevou zanořil zpátky do vody.

Hledání majitelky žabky ale intenzivně pokračovalo, až jsem narazila na stan, kde se už lidé po botě sháněli. A byli to velmi milí lidé, protože se vůbec nezlobili a dokonce s nadhledem přešli i slinu na žabce, kterou jsem nějak přehlédla (ale samo hned v Berounce umyla).

Raději jsem ale pro dnešek s Instinktem a Zlodějem žabek (Žabožroutem) zamířila opět na ty osamělé stezičky vyšlapané od divokých prasat, protože lumpáren už bylo pro dnešek dost. A pak do pelíšků, pořádně se vyspat na další nový den…

Čvc 6, 2014 |

Post By admin in  News 

28. 6. 2014

Týden se s týdnem sešel a my vyrazili na další výstavu, tentokrát národní, pořádanou v Klatovech. Ještě nikdy jsme se klatovské výstavy neúčastnili a tak jsem byla zvědavá na to, jaké to tam bude.

Už na nádraží byla cítit nádherná, prázdninová, jihočeská atmosféra. Skauti odjížděli na tábor, panímámy s prázdnými košíky se chystaly do vedlejší vesnice na třešně a starý výpravčí si pokuřoval na lavičce a pozoroval všechen ten cvrkot.

Výstavní areál (tedy ve skutečnosti atletický stadion) se nacházel kousek od nádraží, takže jsme tam byli coby dup a zařadili se do dlouhé fronty, co se táhla od přejímky.

Svůj kruh jsme brzy našli a tak jsme mohli pořádně projít celý areál, dát si ledovou kávu a taky maliny a jahody, zcela grátis, věnované přírodou a rozseté všude po stranách areálu.

No a jak Simonek dopadl?

Ve třídě mladých mu rozhodčí Leoš Jančík zadal známku V1 a titul CAJC a BOJ. A posudek?:

” 13-ti měs. pes, silná kostra, standardního brakoidního typu, nůžkový skus, plný chrup, korektní čenichová partie, ucho dobře nasazeno, oko odpovídá barvě srsti, dobrý formát, pes by mohl být výraznější v zádi, ocas korektní, hrudník standardní, výborná mechanika i úhlední.”

Byla to skvělá výstava. Taková jakoby jiná. Možná tím areálem nebo podnebím Jižních Čech, ale prostě myslím, že jsme tam nebyli naposledy.

Krásné prázdniny všem!

Čer 29, 2014 |