13. 5. 2021
Máme tu květen, což je Simonův měsíc.
Měsíc, kdy se narodil.
A Protože květen je i měsíc Polárníka, mohli bychom slavit dvojité narozeniny.
(Kdybych se tedy rozhodla, že se psí narozeniny slavit budou, což jsem se nerozhodla).
Každopádně je geniální, narodit se zrovna v květnu.
Už je teploučkou a kabátků netřeba.
Ptáčci cvrlikajů, krajinu rozsvěcují barevné kytičky, voní šeříky, mečíky i gladiolky a den je delší než noc.
(I když tedy narodit se v červnu, je ještě o chlup lepší. To je deoddiskutovatelný fakt).
Jenom nechápu co Delfín blbnul, že se narodil v lednu.
To nebyl dobrý nápad.
Brrr. Zima zalézá do morku kostí a rozbředlé bláto smíchané se sněhem stříká až na hlavu.
Tak rychle zase do tepla, do pátého měsíce v roce.
Simonek zažívá svůj devátý květen a a Polárník druhý.
Přitom je ale Simonovi tento rok osm let a Polárce jeden rok.
Tak to je asi nějaký chyták nebo co.
Polárník už je dospělý pes.
Distingovaný elegánek, kouzelný psíček.
A když už má tedy ta dospělá očíčka, zašla jsem s ním na vyšetření očí, které je taky, mimo jiné, potřebné k chovnosti.
A má oči jako chrpy, trnky ostříž a rys dohromady,
