24. 1. 2020
Tak Delfínovi už jsou tři roky. V přepočtu na lidský věk je mu dokonce dvacet jedna let.
Kdyby byl mládencem v USA, už by mohl řídit svého prvního Saaba. A taky si dát štamprličku Absinthu a dotknout se cigarety. Ale to bych mu drápek urazila.
Ale zpět k jeho opravdickému věku.
Třetí narozeniny, to je velmi významné životní jubileum, jelikož je jen jednou za život.
A proto jsem se rozhodla, že poprvé vytvořím psovi psí dort. (Jednou už jsem upekla psí dort mámě).
Začala jsem pátrat na internetu, protože tam se v dnešní době se vším začíná.
Ve virtuálním prostoru se to psími dorty jen hemžilo.
Dort zdobený krysími kostičkami pro Pražské krysaříky, růžový krajkový dort pro pudlí slečnu, dršťkový dort pro Pitbully, dlouhý dort pro Jezevčíky, dort ve tvaru harmoniky pro Šarpeje, sýrový dort pro Francouzské buldočky a tak dále a tak dále.
Protože jsem ale v pečení psích dortů téměř zelenáč, ty fotografie nádherných pochoutek pro psí oslavence mě spíše odradily svojí náročností.
Zaklapla jsem noťas a řekla jsem si, že to zvládnu sama. Vždyť jsem dlouholetá kynoložka a ten dort budu dělat srdíčkem. A vůbec. Apetitu svého psa přeci můžu rozumět jenom já.
Koupila jsem vepřovou želatinu, zaječí ledvinky, piškoty a na ozdobení dortu cvrčky.
Jenže.
Když jsem želatinu nalila na piškoty, tak se rozmočily, želatina se roztekla, ledvinky vyskákaly z hrnce a cvrčci se rozutekli pod skříň.
No tak teď ale absolutně nevím co mám dělat, pomyslela jsem si. Pes bude mít zkažený narozeniny.
Tak jsem mu aspoň do misky nasypala granule na hromádku ve tvaru dortu. A doprostřed jsem zapíchla tři hořící svíčky.
Ale nějak se mi to nezdálo. Něco mi říkalo, (asi nějaká moje intuice), že by mohl Delfín uhořet.
“Himlhergotdonerveterkrucajselement tak já ty svíčky vyndám. Vždyť ten pes stejně neví že má narozeniny”, řekla jsem si.
Delfín granule zblajznul za dvě minuty. Až za ušima se oblizoval. Měl z nich opravdu obrovskou radost.
A já jsem měla pravdu. Apetitu svého psa rozumím jenom já a Delf si svůj narozeninový den skvěle užil.
