8. – 14. 9. 2019
Toliko jsem se chvestkala (1*) na tento týdeň! (Ancijáš (2*) aby spral tu poudačku, že když sa člověk na něco chvestká (1*), tak je to tam pak mrchavý (3*)).
A konečně jsem se dosobila! (4*)
Hołgýňali (5*) jsme se Dé jedničkou do Velkých Karlovic, do moc útulňóčkého penziónu Pod Pralesem, kde bóli shovívaví k mým dvěma čivavám.
Ještě kolevá (6*) Brna jsem nevzala na javu (7*) žádnú změnu, ale už na Vsacku (8*) mě udivila podivuhodně krásná příroda.
A ve Velkých Karlovicích i oba čivaváci vyskočili z přepravní škrošňi (9*) a snažili se dočáhnúť (10*) k okýškům (11×), aby také oni omrkli okršek (12*).
Byli jsme v Jiříkově vidění. Jako kdybychom nebyli ani v Čechii, ale v Rakousích nebo ve Švýcarech.
Skorem mi valdúfky (13*) vypadly z důlků, jak byla okoličná (14*) příroda pěkňúčká!
Hned po usalašení se v penziónu jsme jochali (15*) na místní rozhledňu volajúcí sa Miloňová, jelikož nebol čas ztrácet čas.
A vážně, příroda je tam božská!!!! (Tak se mi zažímá (16*), jak teď o tom pšú (17*)).
Snad polovinu župy (18*) v tomto kraji zabírajú šťavnatě zelené lúky a štvrtinu prostoru na těch lúkách zabírajú mlékodajky (19*).
A všude kol dřevěnice (20*).
V podvečer jde z lesů opar a omamná vóňa.
Je to tam jak v iném svjeťe (21*), jako na onom svjeťe.
Výchyrný (22*) taky bolo, že jak jsme tam vegetovali druhý týdeň v září, mimo sezónu, tak 1) nebyla horúčava (23*) a 2) jsme tam byli skorem jediní besedníci (24*) těchto čeření (25*). Na turistických trasách jsme nikoho nepotkávali (vyjma Pusteven, tam je vždy někdo i ve středu o polednách, v ledňu a za úlichy (26*)).
Pumři (27*) tak měli k dispozici ohromné přírodní výběhy (i když je tedy pravda, že čivava toho moc nenataryguje (28*), však jsem je taky většinou nesla v pinklu (29*) na chrbétu (30*)).
Hned první deň večír jsme začali plánovať výlety na každý z následujících dňů. V tom čarokrásném kraji je toliko lákadel, že člověk ani pumr (27*) neví, kam se vydať dříve.
A tak jsem náš itinerář naplánovala na vteřinky přesně, že by se jakákoliv drhleň (31*) generálního direktora ode mňa mohla učiť! (32*).
A kdeže jsme to všade boli?
V Karlovském múzeu s expozicí staročeských betlémů a švrlaků (33*), přičemž v každé z nich byla minimálně jedna dírka od dřevjáka (34*).
Ve Valašském múzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, netřeba představovat, které teda bolo dřevjákem (34*) prolezlé celé,
na Pustevnách, Radhošti, u Libušína (jehož oprava byla v plném prúdu) a v kapli sv. Cyrila a Metůdka.
Špatně zadaná adrésa do navigáce zapříčinila to, že jsme dojeli antonobílem (35*) rovnem na vrchól.
Tak jsem to ale nemohla nechať, neboť nerada dobývám vrchóly bez roboty.
Proto jsem jochala (36*) dolů a pak nahóru.
Nevynechali jsme ani Památník Antonína Strnadela. Pro mňa, jako milovničku ilustrácie, byl velkým objevom tento úžasný maléř, jehož meno nese památník.
Hezoučký byl také vsetínský zámek a výšlap hore, na věž,
skoro každý deň cesta do Karolinky a místního Penny Márketu pro avokáda,
Zvonica na Soláni, půvabné trasy po soláňském hřebeni (to opravdu nemám slov), roztomilé chalúpky, rozhledňa Čarták, výlet na Slovensko na Vel´ký Javorník a Rozhl´adňu Stratenec – to bol opravdu nepřenosný zážitok…
První den dobrodružství byla energie pumprů (27*) a účastníků rajzu (37*) obdivuhodná.
(Delfínovi by jeho temperament záviděl aj olympijský víťaz).
V dalších dňech (na hodinkách jsem měla každý večír 40. – 50. tisíc kročejů (38*)) už Simonek netarygoval (28*) po lesních stráních až ouplně nahóru, stejně tak ludkoví (39*) účastníci rajzu (37*) se více zastavovali (jako na čumendu výhledů do kraje).
(Delfínova energia byla stále na 100% nabitá jako první deň).
A v posledních dňech už se Simon zastavoval, lelkoval a válel sa (a ludkoví (39*) účastníci taktéž), takže na rozhledňu Stratenec jsem se plazila enem já a táhl mě hore Delfín, který byl stejně nabušený jako první deň, když vystoupil z antonobílu (35*)…
Simon zvostal dole gabať (40*) v kavárně u vahánku (41*) s ledovou vódou.
Častokrát vzpomínám na tenťo dokonalý týdeň… slunkové počasí, příroda…víme…, milý penzionek s fryštukem (42*) podle mého gusta a hlavně jsme se nikde nezapotrošili (43*) a ani se nedožebračili (44*).
Já si snad dokážu i představit, že bych tam mohla meškať (45*).
A to říkám já, závislák na jízdě metrem, na srazech pod ocasem a návštěvách Národní galérie.
1* – těšila, 2* – čert, 3* – špatný, 4* – dočkat se, 5* – jet po nerovné cestě, 6* – kolem, 7* – nezaznamenala, 8* – Vsetínsko, 9* – bedýnka, 10* – dosáhnout, 11* – okénko, 12* – okolí, 13* – oči, 14* – okolní, 15* – vydat se, 16* – stýskat si, 17* – psát, 18* – kraj, 19* – krávy, 20* – dřevěná chalupa, 21* – v jiném světě, 22* – výborné, 23* – vedro, 24* – návštěvníci, 25* – hory, 26* - bouře s větrem a sněhem, 27* – psi, 28* – běhat, 29* – baťoh, 30* – záda, 31* – asistentka, 32* – já jsem asistentka, 33* – vařečka, 34* – červotoč, 35* – auto, 36* – jít, 37* – účastníci výletu, 38* – kroků, 39* – lidští, 40* – spát, 41* – miska, 42* – snídaně, 43* – neztratit se, 44* – nezranit se, 45* – bydlet