12. 8. 2017
DSC_2601
Tak to bude těžký. Vybrat jenom pár fotek těch mejch nádhernejch žížaláků a nedávat sem toho moc. Aby to nedopadlo tak, jako když naše tetička přijela z Kanady a promítala nám dva tisíce fotek (krajina, krajina se stromem, krajina s keřem, krajina se dřevem, kus losa…). Až všichni usnuli.

 

DSC_2707
Já bych si tedy teď ráda dala šlofíčka. Ale nemůžu. Delfíně je totiž tak neuvěřitelně akční pes, že jsem to v životě nezažila.

 

DSC_2448
Potřebuje neskutečnou dávku pohybu. Nikdy nemá dost. Ujde desítky kilometrů, tahá obrovské klády, přeplave dvacetkát rybník a nechce z vody. Běhá z kopců nahoru a dolů, skáče jako kamikaze kamzík a válí sudy po širých loukách.

 

Mufík
Proto vymýšlím výlety, procházky a dobrodružné cesty s úkoly (např. hledej Simona).

 

King
Jsme co nejvíce času to jde na chalupě, kde je nejšťastnější. Popravdě řečeno, v bytě se mu vůbec nelíbí.

 

DSC_2840
Moje kondice, díky Delfínovi, roste do supermanovských rozměrů. Při dobíhání tramvaje nechávám ostatní daleko za sebou. A za sebou nechám dokonce i tu tramvaj, protože doběhnu tramvaj, která je před ní.

 

DSC_2742
Také jsem s Delfínkem už začala dělat agility, do kterého se vrhnul, s pro něj typickým, neuvěřitelným zápalem. A já ho nestíhám, protože je ještě rychlejší než Simon.

 

DSC_2606
Mimochodem, dlouho jsem nereferovala o Simonovi a agility. Už ho spolu děláme déle než rok a Simon je vždy na začátku hodiny v tranzu. Je to sport, který ho jediný baví více než lovecký výcvik. Tak strašně mu to jde! (Musím zařídit, aby mi ho někdo vyfotil a nebo ještě lépe natočil, jak září na parkuru).

 

DSC_2196
A poslední, o čem jsem se ještě chtěla zmínit, je srpnová mezinárodní výstava v Mladé Boleslavi. Byli přihlášeni oba kluci a s výsledkem nemůžu být nespokojena:)
Simon, od české rozhodčí Boženy Ovesné získal ve třídě šampionů: V1, CAC, CACIB a Delfínek, od polské rozhodčí Jadwigy Konkiel ve třídě dorostu: Velmi nadějný 1.

 

DSC_2914
Tak pac a pusu, my zase pádíme ven, Delfín už stojí u dveří…

 

DSC_2679
P.S: No, není jich zase tak moc. Je jich tak přiměřeně. Možná jenom o trošinku více jich je. Ale je to ještě snesitelný. Nebo jinak. Trpělivé povahy to s trochou přemáhání zvládnou prohlédnout. A kdyžtak dobrou.