* ZPRÁVY Z NITRA *

24. 3. 2020
Den 42
Musím zde zaznamenat, jak se věci mají. Teda jak se štěňátka mají. (Protože pes není žádná věc, ale je to pes).
Evidentně se něco děje.
Tady je Rio 45. den březosti.

 

Den 45
Jelikož váhové přírůstky se sledovat musí, je zde zdokumentována váha fenky 46. den březosti a Riuška, která kouká jako vykuk.

 

Den 46
Následuje hororový snímek, až na dřeň, ze 47. dne, na kterém mě děsí ty lidské lebky, které tam vidím.
No už brzy uvidíme, co z toho nakonec vyleze.

 

Den 47
Tady už si Rio zabydluje porodní skrýš (foceno 47. den).

 

V porodní boudičce den 47
Na tomto snímku právě padesátého dne toužebně čeká na oběd.

 

Den 50
Padesátý druhý den a dopředu se převažující Rio.

 

Den 52
Padesátý šestý den vidíme balon na fotbalovém hřišti.

 

Den 56
A protože jsem tipovací typ, tak hodím do placu jedenáct tipů.
Myslím, že se narodí jedenáct štěňátek.
Sedm hochů a čtyři děvčata.
Tři bílooranžové fenky, dva bílooranžoví psi, jedna hnědobílá fenka a pět hnědobílých pejsků.
Níže padesátý sedmý den a chudák holka!

 

Den 57
Tady další hororový výjev, konkrétně videiko z 57. dne…

 

 

A na závěr foto z 58. dne. Asi to každou chvíli vypukne…

 

58 den

Poslední náhled do nitra bude na Delfínovo ❤.
Výmaráci trpí na dilatační kardiomyopatii, takže musí chodit každý rok na vyšetření na specializovanou kliniku, určenou klubem.
A jupí, Delfín má zdravé ❤!
Jako fakt jsem šťastná!

 

 

* BLESK, HVĚZDIČKA A ČTYŘICÁTÝ DEN *

7. 3. 2020
88273039_2499017220202585_1271358208501350400_o
Simon jede jako namydlenej blesk. (A ouška mu při tom vždycky vlají jak vlaječky na prvního máje).
Na agility halových zkouškách v Kladně byl v prvním běhu sedmý a ve druhém třetí! Ze sedmnácti psů.
Měla jsem takovou radost… Byla tam fakt velká konkurence (zejména Border kolie, of course) a on skončil na bedně!
Zaběhli jsme čistý běh a už jen jedna zkouška nás dělí od přestupu do dvojek.

 

Vyhrál plyšovou pandu.

 

A ano, na snímku to vypadá, že je jeho. Ale omyl. Je to pouze efekt pro fotku.
Po cvaknutí snímečku jsem milovnici bambusu otřela a ihned jsem mu jí zabavila. Protože takovou krásnou pandičku chci mít já!

 

88143327_10156712165096681_6869763893183381504_o
Nesmím zapomenout ani na Riušku, která je právě ve čtyřicátém dnu březosti a má se moc dobře.
Jenom prý pomaleji běhá.
Nevím proč.

 

88158763_10156714941481681_2706037281487060992_o
A už vůbec nesmím zapomenout na moji stříbrnou hvězdičku Delfínka, který se umístil na osmém místě v tabulce TOP VOK 2019, sestavované pro výstavně nejúspěšnější Výmarské ohaře krátkosrsté.

 

88175465_3059865764064321_3672932418085453824_n

 

 

* SIMONOVA HOLKA JE V TOM! *

24. 2. 2020
DSC_0337
Včera večer jsem šla do obýváku zalít kaktusy a bočním pohledem vidím, že Simon sedí zaraženě v rohu.

 

DSC_0531
Sedla jsem si k němu na zem a povídám: “cácorko, copak se děje? Nechceš mi něco říct?”
Simon se otočil a neochotně začal: “nó, víš, já, já to…”
“Prosimtě, leze to z tebe jak z chlupatý deky”, přerušila jsem ho. “Normálně mi vyklop, co se stalo.
Nevinně se na mě podíval a špitl “čekám štěně”.
Konvička mi vypadla z rukou a voda se rozlila po podlaze.

 

Roztřeseně jsem došla do kuchyně a kopla do sebe plnou hrst rumových pralinek.

 

DSC_0383
Po chvilce jsem se vrátila do obýváku, začala chodit dokolečka po pokoji a hystericky lamentovat.
“Ježišmarjá, to je neštěstí! Jak se tohle mohlo stát? Já ti zmaluju zadek, že si tejden nesedneš!
A hlavně, co tomu řeknou lidi?
Jestli se to dozví stará Kadeřábková, tak to je jako vyhlásit to rozhlasem a já až půjdu dolů do prádelny, tak si na mě bude každej ukazovat a šuškat si, že neumím vychovat vlastního psa!
Dochází ti vůbec, do jaký situace jsi mě dostal?”

 

DSC_0396
“A taky si uvědom, že je ti šest let!”
“Šest a třičtvrtě”, přerušil mě Simon.
“Neskákej do řeči, když mluví autorita,” obořila jsem se na něj.
“Je ti šest let a jsi ještě malej hoch.
A moc by mě zajímalo, copak vy jste neměli na cvičáku zdravovědu? Co vás tam učej?
To jsi nemohl použít ochranu? Proč jsi nepoužil ochranu?
A nebo proč sis alespoň nedával pozor?”

 

Chrlila jsem na něj další a další otázky.

 

Simon se sklopenou hlavičkou seděl stále v tom rohu.

 

DSC_0389
Na mě toho ale bylo opravdu moc. Musela jsem jít zase do kuchyně, dojíst všechny rumové pralinky.
Ale výslech zdaleka ještě neskončil.

 

 

Vrátila jsem se zpět do obýváku a důrazně jsem na něj naléhala.
“Simone, teď a tady mi řekneš, kde a kdy k tomu došlo!
No tak, čekám!”
Neochotně přiznal: “na konci ledna”.
“Jak jsi měl jet s kamarádem Azorem na chalupu a měli jste si tam stavět tanky ze sušenejch kaštánků, že jo?” Dovtípila jsem se.
“Jo”, odvětil rezignovaně Simon.
“Takže tys mi lhal! Ty jsi tam jel s fenou, zatímco já jsem tady v Praze žehlila ponožky a Delfínek uklízel tvoje roztahaný hračky.
Panáček si užíval a my jsme doma s gruntovali. No to je opravdu výborný.”

 

DSC_0427
“Okamžitě mi řekni, co je to za fenu! Znám jí? Je to slušná fena? Jak se jmenuje?”
Chrlila jsem na něj otázky jednu za druhou.
“Je to švédka a jmenuje se Rio”, Simon na to.

 

DSC_0513
Jako kdyby do mě uhodil blesk.

 

“Ježišimarjá, to se mi snad zdá. Švédka? Snad brazilka, ne?” Řekla jsem posměšně.
“Proč švédka? Nejsou ošklivý?
Tady v republice je tolik fen a pán si vybere švédku.
To je ten mutiku…multikuri…”
“Multikulturalismus”, opravil mě Simon.
“Teď děláš chytrýho, no jistě. Vy mladí víte samozřejmě všechno nejlíp.”

 

Šla jsem opět do kuchyně a snědla jsem krabičku od pralinek.

 

91670061-k2bP6
To mě trochu uklidnilo a zkusila jsem to na Simona ve smířlivějším tónu.
“Simonku a nešlo by s tím ještě něco dělat? Jste oba mladí, perspektivní, to štěně by vám zkazilo život.”
“Jako myslíš interupci?” Zeptal se mě Simon.
“Ano, myslím interupci Simonku”
“Tak to v žádném případě. Já nezabiju svoje štěně!” Rozčílil se Simon.
“Ježišmarjá”, vykřikla jsem. “Jaký štěně? Je to jenom shluk buněk!
No tak když to nepůjde po dobrym, tak to půjde po zlim,” povídám.
“Od mě chlapečku už žádnou podporu nečekej. Nemysli si, že tady budete bydlet. Já potřebuju svůj klid a nějaký štěně by mě rozptylovalo.
Spolu jsme skončili. Teď jdi spát a zítra si o tom ještě promluvíme.

 

A tvoje růžová opice se zabavuje!”

 

84358929_10156613547801681_485735413625913344_o
Do druhého dne se mi ale vše rozleželo v hlavě.

 

Vždyť on je to vlastně zázrak ten novej život.
A jak pak ten malej živočíšek bude mít ty roztomilý pacičky, dokonce čtyři. A ouška. Dvě ouška. Nebo třeba i tři ouška. (Ale to by nebylo žádoucí).
A až se poprvé nemotorně rozběhne za balónkem, to bude legrace.

 

Ano, mláďátka jsou radost.

 

15168718_10153919884521681_8875142082162111531_o
Takže tramtadadááá!
S obrovitánskou radostí oznamuji, že Simon & Rio budou mít štěňátka, která se narodí koncem března v chovatelské stanici Royalty Rocks ve Švédsku.
Březost už je potvrzena.

 

Rio s bažantem

JChCZ, GChCZ Falco Compatriota di Bonfini
(Ch. Paggio Compatriota di Bonfini X Ch. Nubia del Tavuliddaro)

SEVCH J NORDUCH SEUCH DKUCH NOUCH NORDIC CH Capriel from Magnificos Kingdom
(JChRus,Blrs, ChRus,Blrs Azrael il Sense Della Vita X JChRus, ChRus,Blrs Zemfira from Magnificos Kingdom)

 

:-DDD
Tak hodně štěstí, Riuško!❤

 

 

 

 

* STRAKÁČKOVO ❤ BIJE PRO AGILITY *

16. 2. 2020
trojky241
Simon tak miluje agility!
Stačí abych vzala do ruky bágl s běžeckými botami a balónkem (například když jsme se v neděli chystali na další agi zkoušky) a Sim začne pobíhat kolem, poskakovat, jódlovat a brát do tlamičky všechny hračky vyskytující se v okruhu jednoho metru čtverečního, včetně smetáčku a lopatky.

 

IMG_2460
Když jsme na tréningu nebo na závodech, tak Simonek nespustí oči z placu, hlasitě komentuje každého kdo právě běží a když jde na věc on, tak se chová jako lev salónů, štěká, celý se klepe nedočkavostí a v očích má blesky!

 

IMG_2471
A jak Síma na trojzkouškách dopadl?
Ukořistil první, třetí a čtvrté místo z jedenácti spoluzávodníků v kategorii large.
A udělal mi velkou radost.
(Kterou mi ostatně dělá každou minutu svého života).

 

* DELFÍNEK MÁ TŘETÍ NAROZKY *

24. 1. 2020
DSC_0164
Tak Delfínovi už jsou tři roky. V přepočtu na lidský věk je mu dokonce dvacet jedna let.
Kdyby byl mládencem v USA, už by mohl řídit svého prvního Saaba. A taky si dát štamprličku Absinthu a dotknout se cigarety. Ale to bych mu drápek urazila.

 

DSC_0270
Ale zpět k jeho opravdickému věku.
Třetí narozeniny, to je velmi významné životní jubileum, jelikož je jen jednou za život.
A proto jsem se rozhodla, že poprvé vytvořím psovi psí dort. (Jednou už jsem upekla psí dort mámě).

 

DSC_0256
Začala jsem pátrat na internetu, protože tam se v dnešní době se vším začíná.
Ve virtuálním prostoru se to psími dorty jen hemžilo.
Dort zdobený krysími kostičkami pro Pražské krysaříky, růžový krajkový dort pro pudlí slečnu, dršťkový dort pro Pitbully, dlouhý dort pro Jezevčíky, dort ve tvaru harmoniky pro Šarpeje, sýrový dort pro Francouzské buldočky a tak dále a tak dále.

 

DSC_0176
Protože jsem ale v pečení psích dortů téměř zelenáč, ty fotografie nádherných pochoutek pro psí oslavence mě spíše odradily svojí náročností.
Zaklapla jsem noťas a řekla jsem si, že to zvládnu sama. Vždyť jsem dlouholetá kynoložka a ten dort budu dělat srdíčkem. A vůbec. Apetitu svého psa přeci můžu rozumět jenom já.

 

DSC_0275
Koupila jsem vepřovou želatinu, zaječí ledvinky, piškoty a na ozdobení dortu cvrčky.
Jenže.
Když jsem želatinu nalila na piškoty, tak se rozmočily, želatina se roztekla, ledvinky vyskákaly z hrnce a cvrčci se rozutekli pod skříň.

 

DSC_0281
No tak teď ale absolutně nevím co mám dělat, pomyslela jsem si. Pes bude mít zkažený narozeniny.
Tak jsem mu aspoň do misky nasypala granule na hromádku ve tvaru dortu. A doprostřed jsem zapíchla tři hořící svíčky.
Ale nějak se mi to nezdálo. Něco mi říkalo, (asi nějaká moje intuice), že by mohl Delfín uhořet.
“Himlhergotdonerveterkrucajselement tak já ty svíčky vyndám. Vždyť ten pes stejně neví že má narozeniny”, řekla jsem si.

 

DSC_0163
Delfín granule zblajznul za dvě minuty. Až za ušima se oblizoval. Měl z nich opravdu obrovskou radost.
A já jsem měla pravdu. Apetitu svého psa rozumím jenom já a Delf si svůj narozeninový den skvěle užil.

 

* DRÁČCI V LEDNU *

5. 1. 2020
DSC_9803
Vyšli jsme s klukama, na zimní procházku,
v ranečku foťák i pečenou klobásku.

 

DSC_9963
Termosku s čajem, náhradní svetr,
kdybychom zapadli, do sněhu metr.

 

DSC_9800
Péřovou bundu a dlouhou šálu,
ať zimou nezhebnu a nejsem v Pánu.

 

Simon měl obleček a Delfín čepičku,
bude jim teploučko, jak v žhavém krbíčku.

 

DSC_9928
Ušli jsme první krok, zašlápli sněženku,
sluníčko sežehlo, pole i housenku.

 

Horký čaj v termosce, pálí jak uhlíky,
spíš by se hodily, ledové čajíky.

 

DSC_9987
Sluneční paprsky, svítí teď o sto šest,
jenže je leden a já chci sníh a led.

 

Potu mi po zádech, tečou tak litry,
já chci mít plavky, né svetr s flitry.

 

DSC_9872
Simon má v oblečku, vysokou horečku,
Delfín zas v čepičce, úpal až v mozečku.

 

Domů se plazíme, s jazykem na vestě,
šálu jsme nechali, ležet už na cestě.

 

DSC_9796
Globální teplení, to mi nic neříká,
vždyť já jsem fanynkou, starého Vašíka.

 

Fanynkou Babiše, Klause i Zemana,
právě jsem za trest, do hnoje hapala.

 

 

Tralala.

 

 

* JAK SIMON ZAZÁŘIL NA AGILITY ZKOUŠKÁCH V BEROUNĚ *

6. 12. 2019
78451579_2328830990554543_3837374715710668800_n
Protože Simonek nikdy nezlobí, čert ho pátého prosince neodnesl do pekla a mohl tak den na to jet na agility závody do Berouna.
(Delfín s námi jet nemohl…).
Beroun je tak roztomilý městečko! Žije to tam, všude plno obchůdků (jen tedy tričko s lebkou neměli na skladě) a kavárniček.
Skrze vyleštěné výlohy prosakuje útulná atmosféra a škvírou ve dveřích zase vůně kávy, že člověk už už bere za kliku, aby mohl zabořit nos do kávové pěny…
…jenže časový pres mi znemožnil dát si presso a tak jsme museli pospíchat přes berounské náměstí směr kynologická hala.
Náměstí mají nádherné a když k tomu připočtu vánoční atmošku a světélkující výzdobu, tak mi vzpomínka na tohle město jen tak z mysli nezmizí.
A to není jediný důvod proč nezmizí.
Simon na agility zkouškách získal v prvním běhu druhé místo a v druhém zaběhl čistě a byl dokonce prga z dvanácti psů v kategorii large!
Hvězdička jedna moje ušatá!
★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★

 

* SIMONOVY PRVNÍ AGI ZÁVODY A DELFÍN NA VÝSTAVĚ V BUDĚJOVICÍCH *

19. 10. 2019
DSC_9714
Podzim v plném proudu (tedy abych byla úplně upřímná, jelikož píšu příspěvek v lednu roku 2020, podzim onehdá byl v plném proudu) a protože na jihu jsou ty spadané listy nějak barevnější a v Budějovicích jsme už dlouho nebyli, rozjeli jsme se tam s Delfínem na výstavu.
Ve řídě šampionů získal: V1, res. CAC a res. CACIB
Pak jsme si udělali dlouhou procházku podél řeky a brodili jsme se po kolena tím nádherným listím.
Jo a koupila jsem si tričko s lebkou.

 

DSC_5308
Ale Simona čekala další víkend pořádná akce! Jeho první závody (respektive zkoušky) agility. A to hnedle dvoje, v pátek a v sobotu.
A strakatej drak zaválel. ★
V pátečním prvním běhu byl třetí, ve druhém také třetí.
V sobotu pátý a ve druhém běhu prvnííí! ★
Byla to skvělá jízda a parádně jsme si to užili.

 

FBXZ3800 (1)
Ze Simonovy výhry -> psích pamlsků, teda ne, z dýně, jsem udělala delikatesní polévku.
Mám takové tušení, že to nebyla dýně konzumní, ale okrasná, kterou se zdobí na podzim okna, garáže a ploty.
Ale už je leden a stále žiju.

 

* BESKYDY & JAVORNÍKY *

8. – 14. 9. 2019
<3
Toliko jsem se chvestkala (1*) na tento týdeň! (Ancijáš (2*) aby spral tu poudačku, že když sa člověk na něco chvestká (1*), tak je to tam pak mrchavý (3*)).
A konečně jsem se dosobila! (4*)

 

Prostě nádhera
Hołgýňali (5*) jsme se Dé jedničkou do Velkých Karlovic, do moc útulňóčkého penziónu Pod Pralesem, kde bóli shovívaví k mým dvěma čivavám.

 

Elá hop!
Ještě kolevá (6*) Brna jsem nevzala na javu (7*) žádnú změnu, ale už na Vsacku (8*) mě udivila podivuhodně krásná příroda.
A ve Velkých Karlovicích i oba čivaváci vyskočili z přepravní škrošňi (9*) a snažili se dočáhnúť (10*) k okýškům (11×), aby také oni omrkli okršek (12*).
Byli jsme v Jiříkově vidění. Jako kdybychom nebyli ani v Čechii, ale v Rakousích nebo ve Švýcarech.
Skorem mi valdúfky (13*) vypadly z důlků, jak byla okoličná (14*) příroda pěkňúčká!

 

U nejkrásnější kapličky na světě
Hned po usalašení se v penziónu jsme jochali (15*) na místní rozhledňu volajúcí sa Miloňová, jelikož nebol čas ztrácet čas.

 

Strakáček odpočívá po výstupu
A vážně, příroda je tam božská!!!! (Tak se mi zažímá (16*), jak teď o tom pšú (17*)).
Snad polovinu župy (18*) v tomto kraji zabírajú šťavnatě zelené lúky a štvrtinu prostoru na těch lúkách zabírajú mlékodajky (19*).
A všude kol dřevěnice (20*).
V podvečer jde z lesů opar a omamná vóňa.
Je to tam jak v iném svjeťe (21*), jako na onom svjeťe.

 

DSC_8819
Výchyrný (22*) taky bolo, že jak jsme tam vegetovali druhý týdeň v září, mimo sezónu, tak 1) nebyla horúčava (23*) a 2) jsme tam byli skorem jediní besedníci (24*) těchto čeření (25*). Na turistických trasách jsme nikoho nepotkávali (vyjma Pusteven, tam je vždy někdo i ve středu o polednách, v ledňu a za úlichy (26*)).
Pumři (27*) tak měli k dispozici ohromné přírodní výběhy (i když je tedy pravda, že čivava toho moc nenataryguje (28*), však jsem je taky většinou nesla v pinklu (29*) na chrbétu (30*)).

 

DSC_8899
Hned první deň večír jsme začali plánovať výlety na každý z následujících dňů. V tom čarokrásném kraji je toliko lákadel, že člověk ani pumr (27*) neví, kam se vydať dříve.

 

DSC_9428
A tak jsem náš itinerář naplánovala na vteřinky přesně, že by se jakákoliv drhleň (31*) generálního direktora ode mňa mohla učiť! (32*).

 

DSC_8994
A kdeže jsme to všade boli?
V Karlovském múzeu s expozicí staročeských betlémů a švrlaků (33*), přičemž v každé z nich byla minimálně jedna dírka od dřevjáka (34*).
Ve Valašském múzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, netřeba představovat, které teda bolo dřevjákem (34*) prolezlé celé,

 

DSC_8924
na Pustevnách, Radhošti, u Libušína (jehož oprava byla v plném prúdu) a v kapli sv. Cyrila a Metůdka.
Špatně zadaná adrésa do navigáce zapříčinila to, že jsme dojeli antonobílem (35*) rovnem na vrchól.
Tak jsem to ale nemohla nechať, neboť nerada dobývám vrchóly bez roboty.
Proto jsem jochala (36*) dolů a pak nahóru.

 

DSC_9456
Nevynechali jsme ani Památník Antonína Strnadela. Pro mňa, jako milovničku ilustrácie, byl velkým objevom tento úžasný maléř, jehož meno nese památník.
Hezoučký byl také vsetínský zámek a výšlap hore, na věž,
skoro každý deň cesta do Karolinky a místního Penny Márketu pro avokáda,
Zvonica na Soláni, půvabné trasy po soláňském hřebeni (to opravdu nemám slov), roztomilé chalúpky, rozhledňa Čarták, výlet na Slovensko na Vel´ký Javorník a Rozhl´adňu Stratenec – to bol opravdu nepřenosný zážitok…

 

DSC_9186
První den dobrodružství byla energie pumprů (27*) a účastníků rajzu (37*) obdivuhodná.
(Delfínovi by jeho temperament záviděl aj olympijský víťaz).
V dalších dňech (na hodinkách jsem měla každý večír 40. – 50. tisíc kročejů (38*)) už Simonek netarygoval (28*) po lesních stráních až ouplně nahóru, stejně tak ludkoví (39*) účastníci rajzu (37*) se více zastavovali (jako na čumendu výhledů do kraje).
(Delfínova energia byla stále na 100% nabitá jako první deň).
A v posledních dňech už se Simon zastavoval, lelkoval a válel sa (a ludkoví (39*) účastníci taktéž), takže na rozhledňu Stratenec jsem se plazila enem já a táhl mě hore Delfín, který byl stejně nabušený jako první deň, když vystoupil z antonobílu (35*)…
Simon zvostal dole gabať (40*) v kavárně u vahánku (41*) s ledovou vódou.

 

DSC_8901
Častokrát vzpomínám na tenťo dokonalý týdeň… slunkové počasí, příroda…víme…, milý penzionek s fryštukem (42*) podle mého gusta a hlavně jsme se nikde nezapotrošili (43*) a ani se nedožebračili (44*).

 

DSC_9394
Já si snad dokážu i představit, že bych tam mohla meškať (45*).
A to říkám já, závislák na jízdě metrem, na srazech pod ocasem a návštěvách Národní galérie.

 

 

1* – těšila, 2* – čert, 3* – špatný, 4* – dočkat se, 5* – jet po nerovné cestě, 6* – kolem, 7* – nezaznamenala, 8* – Vsetínsko, 9* – bedýnka, 10* – dosáhnout, 11* – okénko, 12* – okolí, 13* – oči, 14* – okolní, 15* – vydat se, 16* – stýskat si, 17* – psát, 18* – kraj, 19* – krávy, 20* – dřevěná chalupa, 21* – v jiném světě, 22* – výborné, 23* – vedro, 24* – návštěvníci, 25* – hory, 26* - bouře s větrem a sněhem, 27* – psi, 28* – běhat, 29* – baťoh, 30* – záda, 31* – asistentka, 32* – já jsem asistentka, 33* – vařečka, 34* – červotoč, 35* – auto, 36* – jít, 37* – účastníci výletu, 38* – kroků, 39* – lidští, 40* – spát, 41* – miska, 42* – snídaně, 43* – neztratit se, 44* – nezranit se, 45* – bydlet

 

 

* DELFÍNŮV ÚŽASNÝ ÚSPĚCH NA MEZINÁRODCE V MLADÉ BOLESLAVI *

24. 8. 2019
69223436_2568638613179141_7936995495950417920_n
Tak na psaní tohoto příspěvku se vrhnu hned, protože jsem stále plná radosti!
Ale hezky popořádku.

 

DSC_8751
V předvečer výstavy jsem měla nějaké ošklivé bubáky v hlavě a říkala jsem si, že na to peču a nikam nejedu.
Protože jsem ale byla dlouho dopředu domluvená s handlerkou Evou, tak jsem bubáky poslala někam a rozhodla se, že teda pojedu.

 

68804308_1840064532763272_4767401449313271808_n
Do Boleslavi jsme dorazili s časovou rezervičkou, takže byl čas i na koupando grando v Jizeře (pokud by mě paní v květovaných plavkách, které nelichotily postavě, nepokárala, že psi se v Jizeře koupat nesmí, napsala bych ve Vltavě).
Delfín naštěstí uschl v cuku letu, protože bylo nesmírné vedro a mohl nastoupit do kruhu.
A vyhrál svoji třídu šampionů, kde měl dva konkurenty.
Pak šel o CACIBa, tedy nejlepšího psa, s vítězi – psy ostatních tříd. Já jsem byla schovaná za bukem, abych ho nerozptylovala a do kruhu jsem tak vůbec neviděla. A pak přiběhla Eva a povídá: “má CACIBa!” Já na to: “ty vogooo!” (doslovná interpretace vyřčených vět).
A když byly posouzeny i všechny fenky, tak šel Delfín do kruhu o Best Of Breed. Já se šla opět schovat za buk a pak přiběhla rozesmátá Eva s Delfínem a já už tušila, co mi řekne a taky že jo, protože mi povídá: “má BOBa”.
To bylo radosti na Starém Bělidle! (Teda v Mladé Boleslavi). Úplně mi šel mráz po zádech! Brrrr!

 

70122104_403108780561685_8885454373761581056_n
Takže suma sumárum, Delfínek získal od švýcarské rozhodčí Christine Rossier: V1, CAC, CACIB, BOB.
V závěrečkách už nezabodoval, ale to vůbec nevadí.
Ten můj krasaveček krásnej, velikánskej, Mr. Delfín mi udělal toho sobotního srpnového parného dne tak velikánskou radost!
(A za vše děkuji Delfínově handlerce Evě Tiché a mému talismánkovi Simonkovi)

 

Foto Delfína v kruhu: Jana Píchová