VÝZNAMNÉ ŽIVOTNÍ JUBILEUM

* SIMON VS. DELFÍN *

16. 4. 2017
DSC_7455
Tyto Velikonoce jsem uspořádala psí jarní bitvu.
Nejdříve musely být odstraněny krtčí nory, aby byl k dispozici ideální terén…

 

DSC_7414
…pak už ale nic nebránilo tomu začít…

 

DSC_7144
…bojovalo se ve volném stylu, neboli free stylu…

 

DSC_7212
…malé Delfíňátko vydá za deset štěňátek, proto nemělo v boji žádné výhody.
(A ještě ke všemu se z něj v bitvě stalo hororové monstrum z Vymítače ďábla)…

 

DSC_7236
…ovšem ze Simona také. (Při pohledu na něj vytane na mysl dokonce více hororů)…

 

DSC_7339
…ke konci už byl boj hodně dramatický, soupeřům ubývaly síly…

 

DSC_7231
…ale pak se štěňátko vytasilo s chvatem, který celou bitvu rozhodl…

 

DSC_7418
…a tak se vítězem stal…Delfín!

 

Poslední
Ve fotogalérce ještě pár fotek z líté bitvy a také, na zjemnění, obrázky pejsků v kytičkách.

* POPRVÉ V MOŘI, LASIČKA, ZBOŽŇOVANÝ SIMON A MOC VELKÉ TRIČKO *

9. 4. 2017
DSC_6565
Delfínkovi bude v úterý jedenáct týdnů. A roste doslova před očima.
(Jdu si třeba vzít do špajzu Tatra mačkací mlíko, vrátím se a Delfín je větší).

 

DSC_5997

Po odpolední siestě a svačince chodí mladý pán velmi rád na procházky do blízkého parku, kde utíká za každým malým pejskem.
(Slina na Francouzském buldočkovi je ovšem od Simona).

 

DSC_5821

Ale malá říčka (park) už Delfínovi nestačí. Chce do moře. A tak byl dnes poprvé v lese.
Simon, jako zkušenější, (v lese byl už po devítisté sedmdesáté deváté), ho vodil mezi stromy, ukazoval mu klacíčky spadané ze stromů, vhodné na hraní a dokonce spolu pozorovali lasičku.

 

DSC_5779
Lasička nelasička, nové štěňátko ve mně vytváří neustálé tendence kupovat mu nové věci. A tak jsem zašla do galanterie a koupila moderní tričko.
Jenže jsem neodhadla velikost a tak teď Delfín lítá po venku a všude mu všechno plandá.

 

DSC_6865
I přes to plandání je to boží pes!

 

DSC_6549
A Simon už ho má rád.

 

DSC_7413
(Pouhopouhé tři dny Símovi trvalo uražení z důvodu příchodu vetřelce do naší party).

 

DSC_7009
Delfín ale Simona zbožňuje ! ! !

 

DSC_6642
Je to jeho vzor. Chodí za ním jako pejsek, tulí se k němu v pelechu jako tuleň a skáče po něm jako klokan (nejraději po hlavě).
Simon mě až dojímá, jak se ke štěněti trpělivě chová. A nechá si všechno líbit:
Kousání, žužlání, provokování, pošťuchování i krádeže hraček a jídla.
(Sim je tak dokonalý a hodný pes. Nikdy jsem neměla lepšího).

 

DSC_6568
A na závěr, jako obvykle, malá fotogalérka. I když. Spíše velká fotogalérka. Delfínek je totiž tak neuvěřitelně fotogenický ❤, že těžko vybrat málo fotek do malé fotogalérky.
A jako úplná tečka videiko, na kterém je zachyceno, jak ti dvě čertiska řádí.

 

 

 

 

* DELFÍN *

24. 3. 2017
DSC_5382
Konečně nastal den D. a já jsem se rozjela pro pana D.!
Poslední chvíle před odjezdem pro štěňátko už ubíhaly neuvěřitelně pomalu. Den byl dlouhý jako měsíc a minuta jako hodina. Úplně jsem se vrátila pocity do dětství, kdy jsem se (pořád) na něco těšila.

 

DSC_5642
Novým členem naší party je Výmarský ohař krátkosrstý, který se jmenuje Filip Frisco z Lulečských lesů.
Uvědomme si ale, že za jméno nikdo nemůže. A hlavně se ve skutečnosti jmenuje Delfín.
Náhodička ovšem je, že tohle je můj už třetí pes, jehož jméno podle PP začíná na F!

 

DSC_5457
Je to úžasný, přátelský a neohrožený psíček! Celou dlouhou cestu domů skvěle zvládnul (prospal), nenechal se rozhodit dotyky tlapek cizích lidí, kteří ho chtěli neustále hladit. Evidentně si také užíval hlazení mojí tlapkou. (I když já už nejsem cizí, já jsem jeho).

 

DSC_5411
Když jsme dorazili domů, tak se Simon neuvěřitelně urazil, co že jsem to nastěhovala do kvartýru za veřelce! Sedl si do rohu a zakaboněně tam seděl asi hodinu. Taktéž kocourek Port nebyl vůbec rád. Na Delfína syčel a pak se šel zavřít do koupelny.

 

DSC_5518
Delfínek si z těchto netaktních projevů ale absolutně nic nedělal. Suverénně nakráčel do bytu, celý ho prošmejdil, vyčůral se a šel si lehnout na pohovku, kam má přísný zákaz vstupu.

 

DSC_5538
A tady je pár fotek z naší úplně první procházky:

Musím také představit Delfínkovi rodiče.
Otcem je JCh. Ch. Dianas Argentum Mercury Quicksilver, zvaný Fred (Mimmtrix JR x Greywei Forget Me Knot). DKK 0/0 (A/A).
Fred je mladý pes s velmi zajímavou krví, který patří mezi nejlepší pracovní psy v Chorvatsku. Je pravidelně využíván v lovecké praxi.

Matkou je C.I.E., C.I.B., MultiCh. JCh. Bead Babette z Lulečských lesů “U” (Fenomena Team Yasutomi x Enchanted by Elita Sirius Nova). DKK 0/0 (A/A), DLK 0/0 (A/A).
Krásná a pracovně úspěšná, všestranná fenka.

 

 

 

 

* PANU D. JE 7 TÝDNŮ A SIMON UŽ SE TĚŠÍ NA BRÁCHU *

14. 3. 2017
druhý zleva
Nooo, už se nám to krátí a brzy se shledáme ❤.
Štěňátkům bylo sedm týdnů a rostou ne jako z vody, ale jako z vodky, protože konkrétně moje zelené “Déčko” už váží 8,5 kg! (Jen tak pro zajímavost, tolik vážil Simon v devíti týdnech).

 

Vlevo
Na to malé princátko se ale netěším jenom já, ale i Simon.
Vždycky když si prohlížím fota, vyskočí mi na klín a dívá se se mnou. Jelikož já si fotografie pana D. prohlížím asi dvě třetiny dne, má už Simi celkem otlačený přední nožičky.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Ach. Opravdu už se nemůžu dočkat! Jaký asi bude? Bude mít podobnou povahu jako Instinkt? Nebo úplně jinou, i když jsou stejné plemeno? Budu mu sympatická? Jak si budou rozumět se Simonem?
Tolik otázek, ale odpovědí na ně se už brzy dočkám!

 

17342739_1454600381257542_4090413617043427428_n
A nakonec ještě malá fotogalérka s fotkami štěňátek, mimo jiné také z předchozího týdne, kdy jim bylo týdnů šest.

 

* NA NÁVŠTĚVĚ *

5. 3. 2017
DSC_5104
Toužebně očekávaná neděle nadešla, batoh s provianty pro myšky byl zabalen a tak jsem mohla konečně vyrazit za mým pět a půl týdenním malým princem!

 

DSC_5055
Vstávala jsem strašně brzy, protože jsme byly s chovatelkou, která nebydlí zrovna blízko, domluvené na dopoledne. Vůbec mi to ale nevadilo, protože jsem stejně nemohla spát.
Cesta ubíhala setsakramentsky pomalu, i když se Student Agency velmi příjemně (pane Jančuro, pokud toto čtete, berte to jako dovětek k vyplněnému dotazníku spokojenosti s jízdou).

 

DSC_5240
No a konečně jsem se dočkala! Když jsem vešla do místnosti se štěňátky, všechna spala.
Pak se ale ti malí pejsci začali probouzet. Vrněli a zpomaleně se pohybovali. Jako robůtci. Až se probudili úplně a zkoumavě a už velmi rychle pobíhali po celé bedně.

 

DSC_5015
Hned jsem si vylovila svého zeleného “Déčka” a vzala ho do náruče. V tu chvíli jsem byla opravdu maximálně šťastná.
A pak jsme s chovatelkou pily čaj, povídaly, fotily, utíraly loužičky a pozorovaly tu drobotinu.
Návštěva utekla co by dup a já jsem s těžkým srdcem opouštěla to skvěle stvořený stvoření.

 

DSC_5270

Než si pro mladého pána pojedu definitivně, musí uplynout ještě pár týdnů.
Tak to ale fakt nevím, jak vydržím.

 

* RADOSTNÁ UDÁLOST *

25. 2. 2017

5 dní

Dvacátého čtvrtého ledna dva tisíce sedmnáct se narodila sedmičlenná partička šedivejch myšek. Čtyři chlapci a tři děvčátka.

 

Devítidenní štěňátka s mámou

A mezi nimi je jeden kluk se zelenou mašličkou, (pan D.), který obohatí můj život o svoji maličkost. (Zatím maličkost, protože asi vyroste).

 

9-ti denní ségra s bráškou
Narodil se přesně ve 20:00 hodin a vážil 380 gramů (délka neznámá).

 

Delfín 28. dní
Už se na něj neskutečně, strašně, nepopsatelně, extrémně a hrozně moc těším ! ! !   (I když pořád jsem v předchozí větě ještě dost dobře nedokázala popsat, jak moc se na něj těším).
A příští neděli ho jedu navštívit. Jupííí!

 

* VÝLET S KAMARÁDY *

11. 2. 2017
DSC_4822
Protože zima je dlouhá a ve třech se to lépe táhne, vypravili jsme se s italskými přáteli na výlet.

 

DSC_4907
Přírodní rezervace Voděradské bučiny u Říčan, to bylo to území, kam jsme vyrazili.
Simon, Crossby (You can touch the Shadow of my Ghost), Argento (Argento di Witigenove), dědoušek maďárek Glen (Glen z Panských lesů) a jejich lidé.

 

DSC_4983
Prošli jsme to tam křížem krážem. Klucí šťastně lítali, prošmejdili každou cestičku, každý lesní kout. A ospalou lesní zvěř vytrhli ze zimního spánku a připomněli jí, že musí být ostražitá v každém ročním období.

 

DSC_4896
To my lidé jsme šli rozvážněji, protože to strašně klouzalo. Zato jsme probrali úplně všechno a tak cesta uběhla, ani jsme nevěděli jak.
A bylo to super!

 

* O SMRTI, ZIMĚ, ŽÁBĚ A KNIZE *

21. 1. 2017
DSC_4663
Nejkrutější zima za posledních sedm let je v plném proudu. A já už tak neuvěřitelně prahnu po jaru (nebo po jaře? Nebo po létě?), že se to ani slovy nedá popsat.

 

DSC_4747
Také pořád intenzivně myslím na Instinkta. Každý den. Strašně se mi po něm stýská. Smrt je tak hrozně tajuplná dáma.

 

LOVE 2
Přemýšlím, jestli někde je. Jestli se s ním ještě setkám. Nebo už ne. Třeba už zase žije, ale jako lidské miminko nebo jako luční koníček (ten asi ne, ti se líhnou až na jaře!). Nebo jestli se už nikdy nedostane na pozemský svět a čeká kdesi na mě a na Simona.
Vzpomínám no to, co jsme za celý jeho život prožili. Jak když umíral, nezáleželo vůbec na ničem, byla tam jen čistá a hluboká láska.

 

DSC00529
A ještě jedna vzpomínka na Iňu. Na netu jsem narazila na mezinárodní databázi výmaráků a objevila jsem tam i Instinkta! – viz. ZDE. Je tam přehledně uveden jeho rodokmen i s fotografiemi některých předků a dá se tam proklikat dál a dál, na další jeho rodinné příslušníky. Dostala jsem se daleko, až na konec předminulého století!!!  Prostě úžasné! Tenhle objev mi udělal hroznou radost a překvapilo mě, že je tam Instinkt uveden, i když já sama jsem ho tam nevkládala.
Ta databáze je opravdu skvělá věc!

 

DSC_4695
Síma si užívá mojí výsostné pozornosti. Je hrozně mazlivý a prostě úžasný. Jen k obojživelníkům se nechová dobře. Nedávno jsme byli v lese a Simon se najednou přiřítil s žábou. Z tlamy mu koukaly dvě nožičky s plovacími blánami.
Nestačila hibernovat a takhle to dopadlo.

 

DSC_4590
A máme tu také jednu knižní novinku. Vydanou v exkluzivním omezeném nákladu jednoho kusu. -> Nechala jsem si udělat fotoknihu plnou fotek Simona a Instinkta. Sice mi její “sestavení” trvalo skoro celý den, ale jak se říká, výsledek stál za to!
Když byla kniha hotová, hned jsem si jí letěla vyzvednout, nedočkavě roztrhala obal a voila, dokonalá knížka byla moje!
Pořád jí někomu ukazuji (ať chce nebo nechce…samozřejmě každý chce :) , skoro s ní i spím a prohlédnutou ji mám nejméně stokrát!

 

DSC_4755

* LUXUSNĚ SLUNEČNÁ NEDĚLE *

13. 11. 2016
DSC_4094
Venku už je pořádná zima. Taková ta, která zalézá do morků kostí. Navíc vítr si najde vždycky nějakou skulinku, vleze pod bundu a studí. Brrr.
Tuto neděli ale vysvitlo slunce, svítilo o sto šest a bylo prostě nádherně.
Já jsem měla plno práce a v plánu vzít chlapce pouze na malou procházku. Simon si ale sedl k oknu a toužebně se koukal skrze sklo. Pak začal ostentativně lézt pod záclonu a nadzdvihávat ji. Slunce tak ozářilo celý pokoj a déle už nešlo odolávat tomu jít ven.
DSC_4535
Venku Sim řádil jako černá ruka. Jak je teď sám, bez Instinkta, moc se mu stýská. Více vyhledává společnost jiných psů a druží se.
Dokonce vyvedl jeden husarský kousek. Jakési holčičce se vytrhl psík i s vodítkem. Simon ho za to vodítko čapl a ubíral se s ním směrem k domovu.
Začala jsem na něj volat: “Simone, vrať ho! Toho pejska si nemůžeš nechat, to je krádež! Chytne tě četník a bude malér”.
Neochotně se otočil a loudavě se s pejskem na vodítku vracel směrem k nám.

 

DSC_4157
Pak byl chvíli uražen. Ale jak se kolem něj mihl další pejsek, tedy fenka, v tu ránu zapomněl na všechny křivdy, které na něm byly spáchány a vrhl se do víru hry.

 

DSC_3416
Nakonec jsme byli venku asi šest hodin. Viděli jsme i jezdce ve zbroji na koni a až soumrak nás vyhnal z té krásné přírody domů, na šálek horkého čaje a misku studené vody.

 

DSC_4511
Večer jsem se ještě vrátila k té odpolední příhodě, odcizení psa a ptala jsem se Simona: “myslíš, že je rozumné, pořizovat si nějaká nová štěňátka do této zvláštní doby? Když v těch zaoceánských spojených zemích zvolili za prezidenta toho…no, jak se jmenuje, ten blonďáček s přehazovačkou…ježiš, teď mi to vypadlo…jmenoval se tak i ten pes, Baset, z filmu Zítra vstanu a opařím se čajem… už vim! Donald!”
Jediná možnost je, pořídit si americké národní plemeno. Leda to, by byla bezpečná volba.
Musíme prostě volit lépe než ti američtí, nevzdělaní, bílí muži.

 

DSC_3759
Tak a teď už spinkat. A dobrou.

 

* ŘÍJNOVÁ VÝSTAVA *

30. 10. 2016
DSC_3399
Tak jako funguje koloběh života: narození – smrt, narození – smrt, tak stejný je i koloběh pořádání pražských, mezinárodních výstav: na jaře – na podzim, na jaře – na podzim.
A na tu podzimní, říjnovou jsme se vypravili.

 

DSC_3277
Byla to dvoudenní výstava a po oba dva dny se posuzovala všechna plemena, takže jsme na letňanském výstavišti mohli potkat i dogy, chrty, různé molosy a další nádherné psy ze skupin, které se běžně vystavují v jiný den než naše, sedmá skupina.
No a jak Simon dopadl? V konkurenci jedné roano marrone fenky si odnesl známku V1, CAC, CACIB, BOB a posudek:
“Elegantní pes, silné kostry, bez hrubých vad, výborně předveden”.
Výstava skončila ale my jsme ani nikam nespěchali a ponořili se do tajů nočního velkoměsta. Protože na nás doma nečekala žádná šedivá hlavička, zachumlaná v pelíšku…

 

DSC_3778