Post By admin in  News 

3. 8. 2019

Musím se stůj co stůj dostat nahoru (i když nevím proč)…

…hlavně opatrně, abych si třeba nezlomil drápek…

…tak tudy to nepůjde…

…zkusím to z druhé strany…

…a s větším rozběhem…

…už tam skoro jsem…

…sákryš, zase nic…

…já ti dám co proto, ty hnusnej velikej balíku…

…ani zepředu se tam nedostanu…

…tak tě rozkoušu na cimpr campr…

…dobře, tak poslední pokus…

…voilà, A JSEM TU!

Srp 3, 2019 |

Post By admin in  News 

16. 7. 2019

Byla jsem oslovena, abych do internetového kynologického magazínu www.ecanis.cz napsala nějaké to povídáníčko (formou rozhovoru) o Italských ohařích.

Odpovídala jsem pravdu a nic než pravdu o tomto plemeni, mému srdci bezkonkurenčně nejbližšímu.

Kdo si chce rozhovor přečíst, ať klikne na fotku Simona s věnečkem z pampelišek.

  ↓   ↓   ↓    Klik na Simona   ↓   ↓   ↓

Čvc 16, 2019 |

Post By admin in  News 

1. 6. 2019

Vyšli jsme si netopejrama do našich nejoblíbenějších exteriérů – polí, luk, lesů a hájů.

Pozorovali jsme pavoučka, který visel hlavou dolů na tenounkém vlákénku nebo housenku, jak podniká cestu z jedné strany stébla na druhou.

Být v přírodě je radost.

Všude létali rozkošní brouci s duhovými krovkami, co člověka jemně šimrají, když si jeho kůži vyberou jako přistávací dráhu. Také jsem se kochala košatými stromy, které byly obtěžkány různými plody. V přírodě člověk nenarazí na hlučné dopravní prostředky, ale zapomene na čas, když pozoruje mravence, kteří potichoučku přepravují jehličí a larvy do mraveniště. Nebo lze obdivovat různé hbité hady, na které by ve městě těžko kdo kdy narazil. A hlavně v lese nejsou žádné obchodní domy plné chemickch blafů, ale pouze krmelce se senem a plné stráně slaďoučkých malin. Navíc v některých lokalitách lze dokonce narazit i na roztomilá hrající si mědvíďata.

A psi jsou takoví čistčí než ve městě, kde se pohybují po špinavých pražských ulicích. Po výletě v přírodě voní pryskyřicí a všemožnými bylinami.

Tak jsme šli pořád dál a dál tou přírodní krásou.

A pak se vyváleli v mrtvém srnci.

Kakraholte, já vám dám, vy čerti! Ke mně. Teda deset metrů ode mě a blíž se nepřibližujte. A mažeme domů, do města.

Taky zlatý město, že jo.

Žádnej dotěrnej hmyz tam neprovokuje, stromy po mně neházejí zralé žaludy. Všude se dostanu MHD a nemusím se brodit rozbahněnou loukou. Mravenec mi nevleze pod tričko, takže netajtrdlíkuju a neprovádím rituální tance, abych se vetřelce zbavila. Ve městě mi ani nemůže přes cestu přeběhnout zmije jedovatá. Můžu si kdykoli zaskočit nakoupit do moderního obchodního domu malinové sušenky v pěkném obalu a nemusím se trny prodírat pro kyselé maliny. Navíc ve městě mi nehrozí alergie na Přesličku rolní a medvěd mě může ohrožovat maximálně tak na Staromáku.

Jsem městský člověk.

Čer 1, 2019 |

Post By admin in  News 

21. 5. 2019

V květnu jsme vyrazili na naši oblíbenou mezinárodku do Litoměřic.

Hezounké městečko, pohodová vzdálenost od Prahy a svěže zelené výstaviště Zahrada Čech, kde výstava každý rok probíhá.

Můj krásný šedý Delfínek získal od rozhodčí Mgr. Boženy Ovesné známku V1, CAC a dokonce res. CACIB

a tím dokončil šampiona krásy ČR.

Za vše musím ovšem poděkovat Delfínově handlerce Evě Tiché, bez které by to prostě nešlo.

Kvě 21, 2019 |

Post By admin in  News 

13. 5. 2019

Simon slaví šesté narozky.

A já nechci ani vědět, kolik dolarů už jsem dala za stovky kilogramů těch mastnejch granulí, které za svůj život spořádal a které tak rád chroupe. Nebo za tu hromadu vožužlanejch hraček, co se válí všude kolem a já o ně neustále zakopávám.

Kolikrát jsem se musela sehnout a kolik tun odpadu už jsem po něm sesbírala.

Kolik blech jsem honila po pokoji.

Kolikrát jsem prala ten smradlavej pelech, utírala sliny kolem misky a z futer dveří.

Kolik pšenice muselo padnout na ty jeho zbožňovaný piškoty a lidé pak neměli z čeho péct chléb.

Kolikrát jsem se styděla, když prděl v metru.

Kolik obojků jsem nakoupila, protože mu všechny strašně slušely.

Kolikrát jsem s ním musela ven, i když pršelo, po černém nebi metaly hromy blesky a padaly kroupy jako pštrosí vejce.

Kolik klíšťáků jsem mu už vykroutila.

Kolikrát jsem lovila chlup z polévky.

Moc se nesměj, ty jeden!

A já jsem tohle všechno dělala, dělám a budu dělat strašně ráda, 

PROTOŽE HO NEUVĚŘITELNĚ MILUJU, MILUJU A MILUJU!

Kvě 13, 2019 |

Post By admin in  News 

6. 2. 2019

Ne e!

To není možný.

Já tomu opravdu nemůžu uvěřit!

Že má Delfín už druhé narozeniny.

Vždyť je to jako včera, co jsem se milionkrát za den dívala na jeho fotky.

Protože ještě nespal u mě v náručí, ale byl daleko.

Když jsem se každé ráno každičkého dne netrpělivě dívala na FB, jestli náhodou chovatelka nepřidala nové fotky štěňátek.

Ach. To bylo krásný čekání a těšení.

A dočkala jsem se tak skvělýho a nádhernýho psa.

A ten šedivej kluk šel pár dní po svých druhých narozkách na screening srdce (až na veterinu do Slaného, protože s touto klinikou spolupracuje Klub chovatelů výmarských ohařů, kam se pak výsledky posílají) a vyšetření dopadlo na jedničku s hvězdičkou – viz. dokument ve fotogalerce.

A můj druhej kluk, strakáček, taky dostal jedno lejstro a to agility výkonnostní průkaz.

Jaro už vystrkuje růžky a nové výzvy na nás čekají.

Úno 6, 2019 |

Post By admin in  News 

1. 1. 2019

Přejeme všem krásný nový rok 2019! :-*

(Ale tedy realizace téhle fotky byla docela fuška – natáhnout dráty z těch svítících cingrlátek od baráku až do parku…)

Led 1, 2019 |

Post By admin in  News 

24. 11. 2018

O ou, mám nějaký publikační skluz.

A virtuálním podvodem nastavuji datum uveřejnění tohoto příspěvku jako listopadové, i když už je dávno po Vánocích.

No to by ale taky Simonek nesměl chtít, tu uvařit nějakou specialitku, tu podrbat na hlavičce a tu házet balónky z kopce pořád dokola.

A Delfínek by nesměl soustavně brát do zobáčku jednu z bot, utíkat s ní do komory a tam se zabarikádovat kočičími konzervami.

To by pak byl čas i na vysedávání u písíčka a psaní hlubokých textů.

Tuhle jsem šla večer za písničkou a když jsem se vrátila domů tak jsem zjistila, že Delfín přečetl (rozuměj rozkousal) Sněhuláka (Nesbøva) a Síma mi vůbec nepodal při příchodu ruku (a to se tak pokaždé zdravíme).

Jsou to strašní mazánci!

Teď mám ale volné dny, tralala!

Takže sladká svoboda a dlouhatánské procházky po všech čertech jsou na pořadu každého dne.

Mazánci tak nemají důvod k jakémukoliv protestnímu chování.

Jenom tedy k úplné dokonalosti nám ještě chybí sníh. Abychom si mohli postavit nějakého toho Sněhuláka.

Lis 24, 2018 |

Post By admin in  News 

1. – 2. 9. 2018

První dva zářijové dny jsme se s Delfínem rozjeli na východ. V plánu jsme měli dvě výstavy – národku v Olomouci a další den výmaráckou klubovku poblíž Brna.

Olomouc je skvělý město. Jsou tam také pozorní a milí lidé. Hned na nádraží se mě asi pět spoluobčanů ptalo kam mířím, (asi nevypadám jako typická olomoučanka a hlavně Delfín koukal v neznámém prostředí jak vejr), ukazovali mi cestu (což se velmi šiklo) a loučili se s přáním, ať se nám v Olomóci líbí.

Národka byla v prostředí jak z botanického atlasu – tam kde se koná výstava flory, Flora Olomouc. Všude rybníčky, trávníčky, potkali jsme i Delfínovu chovatelku, ségru Freyu a mladší nevlastní sourozence z vrhu G.

Delfín získal V1 a CAC od rozhodčího MVDr. Luboše Šlapanského, takže nám padla a mohli jsme jít trochu prozkoumat to působivé město.

Navečer jsme se přesunuli ku Brnu, do jezdeckého penzion Eliot, kde jsme měli rezervovaný pokoj a v jehož areálu se hned další den konala výmarácká klubovka.

Štěkot a plno šedivých tělíček jsem zaslechla a zahlédla ráno při vyhlédnutí z okna penzionu.

V té divotvorné přírodě kolem se Delfín vyvenčil raz, dva, tři a pak už jsme zamířili na zahájení výstavy.

Šedo bylo všude kolem. Sváteční den milovníků tohoto plemene byl tu!

Delfín ve veliké konkurenci získal známku VD a pak jsme se přemístili do kruhu, kde probíhal výběr do chovu a Delfín se (po vystání dlooouhééé fronty) stal KANDIDÁTEM CHOVU s bonitačním kódem: 68ADGQWfn1.

Hlavní mise víkendu byla splněna, jupí!

A tak jsme se mohli s radostí rozjet zpátky domů.

Zář 3, 2018 |