29. 4. 2018
Nou, Delfína mi neodloudila nějaká výmaří slečinka. Ani nebyl sveden na nesprávnou cestu, na cestu drog.
Ale ty základkové vtípky bych si mohla nechat a spíš se vrhnu rovnou na věc.
Delfín se zúčastnil Jarního svodu loveckých psů, aby byl zhodnocen jeho exteriér. Prošel bezvadně (pouze s hodnocením kolonky povaha: klidná, bych si dovolila nesouhlasit a frkla bych mu tam povaha: hyper, mega, ultra temperamentní).
Na svod jsme se rozjeli do Mělníka, kde ho pořádal místní OMS. A tedy zázemí mají luxusní. Jejich hájovna by se dala nazvat vilou a ten anglický trávníček před budovou byl heboučce zelený a na milimetr přesně střižený.
Protože svod je rychlovka, hotová co by dup, měli jsme před sebou ještě celý den a ten jsme prochodili zajímavým a barevným okolím Mělníka.
Ušli jsme 42 km a já jsem doufala, když jsme pozdě večer dorazili domů, že Delfín padne do pelechu a až do rána bude spinkat jako andělíček.
Jenže. On se vyspal hodinku cestou vlakem do Prahy a doma pak skákal po gauči, po tvrdě spícím Simonovi, nosil svoje hračky na hromadu a házel mi je na hlavu, když já jsem usnula na podlaze cestou z kuchyně do koupelny.
